Bez lásky se nedá žít, tvrdí se, a když se na to podíváme věcně, je to pravda doslova a do písmene. Kdyby se lidi nemilovali, nekopulovali by spolu, tudíž by se nerozmnožovali a lidstvo by vyhynulo. Necita okamžitě namítne, že souložit, čili rozmnožovat se dá i bez lásky, pouze pod rouškou chtíče a libida. A bude mít prakticky vzato svatou pravdu. Dělají to tak zvířata a lidé to v určitých fázích svého vývoje dělali také tak. Zkrátka se na to vlítlo a bylo, trtkali jsme, jako ty zvířátka. Nebylo to o lásce, o citech, nýbrž o pudech.
Posléze člověk evolučně "vyspěl", začal se chovat "civilizovaně" a dle společenských, národnostních, regionálních, náboženských i jiných pravidel, zvyklostí a úzů. Prohlásil se za pána tvorstva a za nejmoudřejšího živočicha na Zemi. K lásce se moderní člověk staví též s určitým vývojem a posunem a to jak ve jménu doby, ve které se právě nalézá, tak pod vlivem právě všech těch zvyklostí a pravidel. V současnosti je v Čechách, stejně jako i ve většině civilizovaných Zemích společensky určeno, že člověk by měl žít monogamně, tudíž že má mít pouze jednoho partnera, či partnerku. Mluvím tak o většinové populaci, která to tak chápe, respektive se tím řídí, nebo se o to minimálně snaží, zatímco menšinová populace se domnívá, že člověk jako tvor je naopak polygamní, nebo spíše polyamorický a že žije-li celý život s jedním partnerem, jedná tak na vrub své přirozenosti. A kdo má tedy pravdu? Já myslím, že i ten největší snílek a romantik na Světě musí se sklopenou hlavou uznat, že člověk je tvorem smýšlejícím spíše polyamoricky, a to jednoduše proto, že drtivá většina populace je schopna udržovat milostný poměr s dvěma partnery najednou. Slovo nevěra je ve společnosti skloňováno více, než často. Všichni přece víme, že láska je bestie ošemetná, vrtkavá a ovládající různá kouzla a čáry, navíc nehrající dvakrát férově. Tím ale nechci říct, že by se měl člověk vykašlat na vztahy a hledat protějšky jen na sex. Láska je úžasná věc, a když se dva jedinci zamilují, žijí jeden pro druhého, lze jim to jen přát a fandit jim.
V podstatě jsou dva způsoby, jak lidé prožívají zamilovanost a lásku. Někteří lidé se do každého vztahu vrhají střemhlav, nehledí nalevo, napravo a plnými doušky hltají ten zázrak z okouzlení, když jejich srdéčko zasáhne šíp Amorův. O to víc ale poté bývají zklamaní, smutní a zhroucení, když se vztah nevydaří a protějšek je třeba opustí. Jíní lidé berou vztahy spíše s rozumem v hrsti, přemýšlejí praktičtěji, věcněji a případné komplikace je tolik nerozhází. Má ale takhle chápaný vztah ten potřebný šmrnc a hloubku? Nejlepší je zlatá střední cesta, říkáte si? No jo, tady ale vyvstává otázka další, neméně těžká a palčivá. Kdy tedy použít rozum a kdy se nechat unést na obláčku citů a emocí? Nebylo by tedy lepší žít, polyamoricky, eventuálně polygamně, když nám ta monogamie moc nejde a drtivé procento lidí žije v nevěře? Je nutné si přiznat, Homo internetus, čili člověk internetový se s otázkou oné rovnováhy rozumu a citů dosti trápí, respektive v ní plave, jako moucha v ranním pivě. Není nic křehčího, než mezilidské vztahy, dalo by se bez lhaní říci. Například v Čechách se rozvodovost pohybuje mezi 45 až 50 procenty, což, jak zajisté uznáte, je číslo velmi vysoké. Není nutno dodávat, že životaschopnost párů nesezdaných není o mnoho lepší.
Možná máte pocit, že to vidím moc černobíle, negativisticky a také že míchám hrušky s jablky. Já si ale přesto myslím, že tak šíleně vysoká rozvodovost a nízká životaschopnost partnerů je zapříčiněná právě tím, že člověk uvažující plyamoricky (polygamně) si určil, že společensky nejúnosnější je život monogamní. A tím se konečně dostávám k meritu věci a ťukám na hlavičku pomyslného hřebíčku. Inu, láska má jednu obrovskou nevýhodu. Ona mrška občas vyprchá, nebo se důvodně, či bezdůvodně vypaří, jak pára nad hrncem a občas se také přihodí, že terčem našeho zájmu se rázem stane někdo jiný, než náš partner. Jednoduše se to občas tak zašmodrchá, že člověka, kterého jste dříve milovali, už zkrátka nemilujete, případně se zamilujete i do osoby jiné a nejste schopni si vybrat. Opět se nabízejí ty mršky polygamie a polyamorie. Jak jinak tuto situaci řešit, než rozchodem? Nebo jen podlehnete svodům a s hříchem na jazyku, stane se z vás nevěrník a vy balancujete jako provazochodec mezi dvěma vztahy? Jak z té zapeklité situace ven? Uznejte, že takto nastolený život není prostě fér.
A proč vám vlastně cpu do hlavy všechna tato moudra, která pro vás nejsou vůbec nová a užitečná? Vy, co znáte obsah některých mých povídek, mi to možná nebudete věřit, ale já jsem osoba veskrze romantická, nevěru zavrhující a to, že se nám všeobecně hroutí vztahy, mě docela trápí. Proto mě napadlo udělit vám pár rad do života, především toho milostného. Já si totiž myslím, že na vztahu se musí pracovat a to vzájemnou angažovaností a snahou daný vztah jakkoli okořenit a zpestřit. Není nic horšího, než rutina, nuda a stereotyp, všechny tyto aspekty zničí do základu každé souznění. Také si myslím, že co se týče lásky a vztahů, existuje několik anachronismů, zvyklostí, pověr a polopravd, které vám v bodech uvedu, pokusím se je vyvrátit, případně i poradit, jak se v dané situaci zachovat. Je to tedy takové Akimovo milostné desatero:
1. Partneři si mají být rovni - zní to logicky a přívětivě, ale většinou tomu tak není a dle mého názoru ani být nemá. Vždy je jeden z partnerů dominantnější a druhý submisivnější a je jedno, jak je to rozvrženo, i když je pravda, že dominantnějším bývá většinou muž. Tady je důležité neohýbat věci přes koleno a nechat věci plynout, tak jak jsou, ale dbát na to, aby situace nespadla do extrému. Pak se může stát, že dominant začne svého postavení zneužívat a jedná-li se o jedince psychicky nestabilního, může dojít i na domácí násilí.
2. Naše láska je rovnocenná - dle zkušeností ať už prožitých, či odkoukaných si myslím, že v partnerství je vždy jeden, který miluje toho druhého víc, než ten druhý toho prvního. Cynik může poradit, "vždy dbej na to, aby tě tvůj partner/ka miloval/la víc, než ti jeho/jí. Mě nezbývá, než poradit, abyste se zkrátka snažili, aby vás váš protějšek zbožňoval, co nejvíce.
3. Sex a erotika je něco, o čem se nemluví - možná vám to zní divně až směsně, ale divili byste se, kolik lidí v partnerství si není schopno říct, co by se jim třeba v sexu líbilo. Jednou se mi známý přiznal, že si občas zajde do nevěstince. Když jsem se ho optal, proč, když má doma tak pěknou ženu, odvětil mi, že v bordelu mu ta slečna poskytne vše, oč si řekne. Na otázku, proč si o to neřekne doma své ženě, mi se sklopením zrakem opáčil, že se stydí a je mu to trapné, protože se o sexu nikdy nebavili. Doplňuji, že šlo o manželé, kteří spolu žili 10 let a měli spolu 2 děti.
4. Sex je rutina - také byste se asi zhrozili, kolik lidí si pod pojmem milostný život představuje misionářské šolichání hezky potmě, pod peřinou, na misionáře, každou středu, hlavně ať to máme do pěti minut sfouknutý, když začíná ten nový seriál. Přitom stačí zapojit svou fantazii, naučit se neustále objevovat nové věci, jak u sebe, tak u svého partnera, vždyť erotika a sex má toliko podob od jemného mazlení, až po BDSM řádění. Stačí jen tyto věci objevit a užít si je do sytosti.
5. Existuje jen jeden/na princ/ezna - Tenhle komplex mývají většinou ženy. Určí si svého pana Božského, kecnou si před ním na zadek, totálně se mu odevzdají, a když si pan Božský najde nějakou jinou, jsou z toho jednak psychicky totálně dole a za druhé a to především hledají jiného pana Božského a "obyčejní" chlapi jim nejsou dost dobří. Aby bylo jasno milé dámy, pan Božský neexistuje, to, že jste si ho vytvořili ve své hlavě, na tom nic nemění. Pro pány platí totéž o dokonalých princeznách.
6. Se slušností nejdál dojdeš - Tento bod se týká především mužů. Říká se, že pokud se budeš k ženě chovat vždy slušně, máš vyhráno. Tak to ani náhodou. Ženy mají rady romantiku, ale jen v určité míře. Pokud budeš tu svoji lásku obskakovat od rána do večera a každou půl hodinu ji posílat zprávu, jak moc ji miluješ, tak věř tomu, že za pár dní, týdnu, či měsíců se ti zkurví s největším zmrdem, jakého kdy potkala. Muž se zkrátka občas musí chovat jako hajzl, aby si žena mohla přivonět i k jeho drsnější tváři. Na to navazuje pověra další.
7. Nikdo nezlobí a je klid - tady to napíši stručně a na rovinu. Pánové je nevyhnutelné, abyste občas spáchali nějakou tu lotrovinu, protože pokud nebudete občas zlobit, začne zlobit vaše žena a to je potom peklo na Zemi.
8. Důvěřuj, ale prověřuj - znáte to klasika, vaší lásce přijde SMSka a vy se jí zeptáte, kdo to byl a vaše láska vám odpoví, že se to týká práce. A vám to začne šrotovat v hlavě, jestli to náhodou není jen kamufláž a zda je vám vaše láska opravdu věrná. Tak si to prosím zkontrolujte, hrabejte se své lásce v mobilu a kontrolujte ji emaily, ale pak nebuďte zklamaní, ju? Dodatek pro dámy: některé jsou totiž tak vynalézavé, že svému miláčkovi podstrčí svou spanilou kamarádku, která se ho pokusí, jakože sbalit, a obě se pak tuze diví, když on řekne ano. Takže pokud chcete přijít o přítele i o kamarádku, tak do toho.
9. Muž myslí jen na jednu - aby bylo vše zřejmé dámy, to že vám muž odpřisáhne, že vás vroucně miluje a že chce zbytek života strávit jen s vámi, neznamená, že se občas nepodívá na jinou ženu na ulici, že si občas během své onanie nepředstavuje někoho jiného, než vás. Takový muž, který myslí celý život jen na vás zkrátka neexistuje, smiřte se s tím. Abych nekřivdil pánům. Já si totéž myslím i o ženách, ale těžko jim to dokážu, neb do ženské mysli nejsem schopen tak hluboko proniknout.
10. Muž je zhýralejší, než žena - O mužích se říká, že to jsou prasata, kteří přemýšlí tím, co mají v kalhotách. Hmm, něco na tom určitě bude, ale ruku na srdce, dámy. Není nadržený muž oproti vám beránek, když vám řádně a nekontrolovaně zvlhne pinda?
A co vy, jak prožíváte vztahy a lásku? Jste spíše racionálně a chladněji uvažující, nebo vzplanete, jak pochodeň a jdete slepě za svým snem?
). Byl jsem zablokován kvůli pornu, nebo kvůli těm zdrojům k obrázkům? 
Bude tedy stačit, když ohledně porna tam stále budu mít tu varovnou tabulku a u fotografií odkazy na zdroje? Můžu si tam pak dávat, co uznám za vhodné. Téma týdne zní, "CO JE LEPŠÍ NEVĚDĚT?" ale já bych to rád věděl. Nerad bych, aby byl můj blog opět zabanován, v horším případně i zcela smazán. 
Přece jen se s tím už téměř rok píší, jedním prstem to ťukám, jak datel do stromu, tak nestojím o další komplikace. Standa mi to nevysvětlil, vysvětlí mi to někdo z vás? A za tu varovnou tabulku se vám omlouvám, vím, že ji nemáte rádi, ale jak vidno, bez ní to zkrátka nepůjde, přesto že můj blog není striktně pornografický.
