Když člověk, muž, začne chlastat,
dělá to proto, aby pochopil Svět,
aby ho mohl uchopit,
stisknout a svírat ve svých dlaních,
mazlit se a milovat se s ním tak,
jak to nedokázal
ani s jednou z těch žen,
které mu byly po vůli,
dělá to proto, aby mohl našlapovat
po myšlenkách, po těch chodnících slávy
tak jemně a s pečlivostí,
jakou se stará matka o své batole,
on má hlavu v oblacích, ach nebohý
budoucí klaun, šašek, tulák, povaleč a darmožrout,
co s hubou rozmazlenou
nikdy nesečte si, že Svět nelze,
hrdlo se svírá, že
Svět nelze pochopit,
Svět nelze uchopit,
Svět nelze stisknout,
Svět nelze sevřít do dlaní,
mazlit se s ním a
milovat se s ním, od toho jsou přec ženy,
ta stvoření danajská
a jemu nezbyde, než jít zas o dům dál,
kde mu snad nalejou, aby
zapomněl na to že,
Svět nelze pochopit,
Svět nelze uchopit,
Svět nelze stisknout,
Svět nelze sevřít do dlaní,
mazlit se s ním a
milovat se s ním a tak
loká dál a dál dokud…
Existuje snad nějaké dokud?
Žádné komentáře:
Okomentovat