Pouta

Troufám si tvrdit, že film, který vám nyní doporučím je tak trochu fenomén, alespoň v rámci českých snímků posledních let. Ano, můžete namítnout, že filmů z doby československého socialismu bylo natočeno několik, dalo by se říci spousta. To je pravda, ale tento snímek je prostě jiný hned v několika ohledech. Prvním z nich je zajisté určitá nekompromisnost. Tvůrci Pout totiž a zaplať pánbůh, zapomněli na typické české švejkování a předložili divákovi příběh zcela realisticky, sem tam dokonce i dosti naturalisticky. Ne, že by v Poutech nebyla žádná nadsázka, ale s onou je zaházeno jinak, než v ostatních českých filmech. Zde totiž nadsázka působí spíše jako prostředek, jak lépe strávit pohledy na tuze trpké situace a životní osudy. Zatímco, například v Občanském průkazu, či v Pelíškách působí ona odlehčenost, coby prvek pro pobavení, zde funguje jako katarzní dno, na které je divák mrštěn hned na začátku příběhu. Další odlišností je, že tento film nemoralizuje a nerozděluje postavy černobíle na kladné disidenty a záporné příslušníky STB. Navíc jde, co se týče charakteristiky postav daleko víc do hloubky, než jsme u českých snímků zvyklí. S tím souvisí i další jinakost, Pouta jsou totiž nejen dramatem, ale spíše psychologickou studií lidí a jejich životů počátkem osmdesátých let a jak už jsem naznačil, jejich vlastnosti a morální předpoklady jsou zde vyobrazeny bez příkras a předsudků. Zorné pole pohledu na veškeré dění je tu o mnoho širší, než jinde. Tvůrci také záměrně vsadili, na do té doby neznáme herce, případně ty známější obsadili do rolí vedlejších. Píši-li o hercích do té doby neznámých, činím tak záměrně, jelikož právě pro herce Ondřeje Malého byl jeho estébák Antonín pomyslným odrazovým můstkem, protože právě jeho postava je dalo by se bez přehánění říci, postavou na kterou se nezapomíná. Představte si sadistického psychopata, který se vlivem okolního dění propadne za pomocí katarze na dno svých emočních sil a s nefalšovaným nihilismem na jazyku zatouží po milence disidenta, kterého máš tak říkajíc v prádle. Tím se stává nekontrolovanou a nekontrolovatelnou střelou, která vyrazila za svým cílem. Malého Antonín je s veškerou perverzností z jakou byl ztvárněn jednou z nejlepších a zároveň nejdrsnějších postav českého filmu posledních dekád. Však byl také a právem odměněn cenou Český lev za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.

Pouta určitě nejsou filmem lehkým a pohodovým. Je třeba mít správnou náladu pro jeho zhlédnutí. Odměnou je nám bez drzosti na jazyku film světové úrovně. Na to, že se v Česku v posledních letech psychologické snímky téměř netočí, jsou Pouta ryzí, filmovou perlou.