K sepsání tohoto článku mě ponoukla Bloudka a její zážitek s jedné Plzeňské restaurace. Původně jsem chtěl napsat u jejího příběhu delší komentář, ale nakonec jsem se rozhodl to sepsat jako samostatný článek. Za inspiraci ji tedy velmi děkuji, i když stejně jako v jejím případě, bude i tento můj článek spíše negativistický.
Ta příhoda se stala mě a mým přátelům v Lokti nad Ohří, což je krásné, klidné, historické město, jehož dominantou je Loketský hrad a nádherný amfiteátr, který se rozprostírá před jeho čelem. Není divu, že toto opravdu překrásné místo je každoročně užíváno pro organizaci různých kulturních akcí a to především hudebních koncertů rozličných stylů až žánrů od vážné hudby, přes muzikálová představení až po metalové rejdy. A právě jeden metalový festival nás před třemi lety opět zlákal k návštěvě tohoto malebného městečka. Inu, nebyl důvod se tam nevydat. Čas na zahájení výpravy byl určen na pravé poledne, ono také nebylo moc na výběr, protože o víkendu jezdí od nás do Lokte jeden autobus ráno, druhý v poledne a třetí večer. Festival začínal ve 14,00h, takže polední autobus byl víceméně ideální. Z autobusové zastávky jsme se celá parta, čítající 4 osoby vydali courem k hradu přes Loketské náměstí s tím, že se v jedné místní restauraci dva z nás naobědvají a další dva spláchnou oběd spořádaný šetřivě doma před odjezdem. Loketské náměstí je poseto různými hotely, restauracemi a kavárnami, které žijí především z letního turistického ruchu. Bylo krásné počasí, nebyl tedy důvod lézt kamsi dovnitř a my se tedy k předfestivalovému obědu posadili na liduprázdnou terasu patřící k jedné restauraci. To, že nejsme turisti, bylo jasné jednak z naší mluvy, protože už jsme vzrušeně rozebírali program a zúčastněné kapely a především z triček, které zdobily patřičné symboly k metalové hudbě náležící. Na terase bylo asi 6 stolů, obsazen byl pouze jeden a to německým turistou s malým synkem a ještě menší dcerkou. Zbytek terasy byl naprosto prázdný a pohledem skrz okno do malého lokálku restaurace jsme zřeli, že vevnitř též není ani noha. První číšník na sebe nenechal dlouho čekat. Proč první poznáte zanedlouho. Ten se nás s úsměvem na tváři optal, zda budeme jíst. Odvětili jsme mu, že část naší výpravy jíst bude, zbytek že to zvládne o pivu. Číšníkovi trošku ztvrdl úsměv a odešel s tím, že nám budou doneseny nápojové a jídelní lístky, což se vzápětí stalo. S nápoji by neměl být žádný problém, řekli jsme si. Čtyři bahna, jako rahna, poručili jsme si, jen jeden kámoš dostal chuť na tmavé a vida, že v nápojovém lístku jest psáno, objednal si jej. Číšník odešel s tím, že není problém. Za několik minut už se řítil číšník další, jiný, držíc v ruce plato s naším bahnem, tím tekutým chlebem a už nám jej servíroval na stůl. A že prý jako, jestli už máme vybráno i co se týče pokrmů. My sytí, tedy já a kámoš jsme pomlčeli a další dva též nechtěli situaci prodlužovat a shodli se, že mají chuť na obligátní smažák, rozuměj smažený sýr s hranolky. Číšníkovi spadla čelist a beze slov odešel, ani nám nedal najevo, zda objednávku přijímá, či ne. Těšíc se na festival jsme to neřešili, ale to jen do té chvíle, než jsme si přiťukli a napili se toho chmelového nápoje, jenž symbolem je češství. Dva z nás totiž obdrželi černý Petry v podobě špatně umytích sklenic, čímž nemyslím, že by sklo bylo špinavé, nemyté, to zajisté ne, ale bylo špatně opláchnuté, což se bohužel číšníkům občas stává, že jím ve sklenici občas zůstane trocha mycího prostředku, čímž se ale natočený nápoj stává nepitelný pro dezinfekční příchuť a hlavně vůni. V ten samý moment se z lokálu vyřítila číšnice třetí, aby mohla zkasírovat toho německého turistu s dětmi. Útrata činila něco pod 1200 korun českých. Co tam pili a jedli, netuším. Využili jsme přítomnosti číšnice a optali se, zda byla přijata naše objednávka, čítající 2 smažené sýry s hranolky, slečna odvětila, že by to neměl být problém. Zároveň jsme ji naznačili, že dva ze čtyř našich nápojů nejsou zcela v pořádku. Že prý s tím něco udělá. Během několika vteřin se přihnal číšník číslo dva a jen stěží skrýval těžkou rozladěnost. Suše nám oznámil, že obligátní smažáky nám ledva připraví, neb nejsou psané na jídelních lístcích. Ba, naše chyba patrně, ale proč nám sakra jeho kolegyně tvrdila, že to není problém? Po jeho čichové zkoušce nám též bylo řečeno, že donesené pivo je naprosto v pořádku a že se nám patrně něco zdá, že oni čistí trubky pravidelně. Když jsme namítli, že to může být zbytek mycího prostředku, odvětil, že to je nesmysl, že sklenice důkladně vyplachují. Posléze se nás už celkem nerudným tónem optal, jestli si tedy dáme k jídlu něco jiného, něco, co mají na lístku, a my věděli, že jde do tuhého. Po naší odpovědi, že k jídlu tedy nic už nám téměř s pěnou u pusy sdělil, že je po poledni, čili doba obědu a tudíž bude obsluhovat jen zákazníky, kteří budou konzumovat nějaké jídlo, že tedy nedostaneme už žádné další nápoje. Co naplat, došlo tedy na placení. Zaplatili jsme tedy čtyři piva, dvě celkem chutná, další dvě s příchutí mycího prostředku. Hříčkou osudu se stalo, že dochucená piva vyšla na kluky, co měli zájem o smažené sýry. Ti tedy zanechali své sklenice nedotčené a vydali se cestou k nejbližšímu občerstvovacímu stánku a dali si ten smažák v housce. Já s kámošem jsme ještě párkrát usrkli s půllitrů a po pár minutách se vydali za nimi. Nedalo mi to, prošel jsem se po prázdné terásce, nakoukl do prázdného lokálku a popřál jsem všem třem číšníkům krásný den, protože on to skutečně byl krásný den, festival byl výborný a my si ho do syta užili. A ty tři číšníci se snad také dočkali lukrativnějších zákazníků.
Ale na to raději nemyslet.
Žádné komentáře:
Okomentovat