V koutku nebe sedí si,
zádumčivě dumá si,
coby komu napískal,
ve vlasech ho povískal,
je to totiž jeho cílem,
býti krutým Rarachem,
vnímá to jak poslání,
někdy je to k posrání,
co těm lidem našeptat,
i pořádně je vydeptat,
když už má tu šanci,
a žádnou toleranci,
on je hříčka nebíčka,
utečenec z peklíčka,
tenhle zvláštní pán,
co přichází nezván,
on tahá sirky osudové,
z té krabičky ebenové,
cesta od něj, ta je dána,
jak pro pána i pro kmána,
z té už zkrátka nesejdeš,
ať už běžíš, nebo jdeš.
Žádné komentáře:
Okomentovat