středa 2. září 2015

Hříčky osudu

Z rudých červánků,
přečtu si rozprávku,
o tom, jak ty jsi se mnou a já zase s tebou,
semknuti spolu pod klenbou nebeskou,
pod snovým baldachýnem blaze,
vdechujeme stejný vzduch draze
i stejné pocity z rána,
láska byla nám dopřána,
s čistého přátelství zrozena,
do chlípných sítí vpletena,
po dlouhá leta známe se,
ve jménu lásky událo se,
chtíčem a touhou zavoněla naše těla,
nahá, přirozeně krásná a nad míru vřelá,
jak příroda si přála při své malebnosti,
darovala nám život, mě i tobě do sytosti,
lásko má, svůdností zlacená,
hledíš mi do očí slastí zmítaná,
já slyším, jak srdce tvé toužebně buší,
žiji v tobě, tvá zvlhlá slastnost mě tuší,
vtahuje mě do své mokré moci,
jednou ve dne, jednou v noci,
jak hltavě mě polykáš a zlobíš,
na entou mou rozkoš násobíš,
ležíš na zádech, já jsem v tobě i nad tebou,
hříchu můj, po chtíči mušličku zbrocenou,
byla jsi mi oddanou partačkou,
budeš mi teď i vřelou milenkou,
hříšnicí, nymfou,
i hravou múzou.

Žádné komentáře:

Okomentovat