Láska v kapkách alkoholu

Jonáš se právě probouzí, ne zrovna s lehkou hlavou, následky včerejší pijatiky se hlásí o slovo ze všemi aspekty, které k oné srandě patří. Díky Bohu, že Jonáš na kocoviny až tak moc netrpí, ví, že větší množství tekutiny a silnější káva ho postaví na nohy. Protírá si oči, již první mrknutí ho ubezpečuje o tom, co mu signalizují prvotní vzpomínky na včerejší noc. Jasně, tohle není jeho ložnice, jeho byt, to ani náhodou. Netrvá mu příliš dlouho, aby ve své mysli přiřadil obrázek tohoto pokoje k pomyslnému obrázku majitele bytu. Je jí Michaela, Jonášova kamarádka z dětství a bývalá partnerka jeho nejlepšího kamaráda Patrika. Rozešla se s ním zhruba před půl rokem, rozchod neproběhl zrovna ideálně a bývalí partneři si nebrali vůči sobě žádné servítky, o jednání jako v rukavičkách nemohla být ani řeč, zkrátka se poštěkali hůř jak psi. Patrik jejich "rozloučení" nevydýchal do té míry, že si sbalil své saky paky a už ho bral do Norska, zprvu jen tak na blind, naštěstí netrvalo dlouho a on v Norsku sehnal jak práci, tak ubytování. Upřímně řečeno, Jonáš je v dané situaci rád, že to tak dopadlo. Svého dlouholetého kumpána Patrika má tuze rád a ctí ho veskrze jako svého bratra, nicméně stejně vřelou náklonost, byť lehce odlišného charakteru cítí i k Michaele. Má ji moc rád a chce-li být k sobě upřímný, musí si přiznat, že je do ní už několik týdnů zamilovaný. Léčení následků trpkého rozchodu, který Patrik pro sebe vyřešil svým odjezdem, řešila Míša právě v kamarádské náruči lehce vyplašeného Jonáše. Ten rázem přišel o nejlepšího přítele, zároveň ale nalezl pocit lásky ve své kamarádce Míše. Celou dobu si to nechtěl přiznat, zavrhoval tuto myšlenku a snažil se být Míše za všech okolností věrným druhem a přítelem, pomyslným ramenem, na kterém se alespoň část bolesti rozplyne a kuličky slz tekoucích z jejích očí se usuší. Těžko by tomu tak bylo, kdyby Patrik řešil svou situaci jinak a Jonáš by tak musel pendlovat mezi dvěma přáteli, kteří se vzájemně nemohou ani vystát. Takhle se mohl bez obav a bez skrupulí zcela odevzdat Míše, což ale nezůstalo, jak už víme bez následků.

I Jonáš si to už konečně přiznává a v hlavě mu šrotují veškeré jeho závity a už spřádá plány, jak se zachovat, až se Míša vzbudí. Otočí se k ní, spí jako zabitá. Aby také ne, včera slavila své pětadvacáté narozeniny a tak se konzumaci alkoholu rozhodně nevyhýbala, spíše naopak. Lila to do sebe pod parou, míchala pátý přes devátý, je více, než jasné, že až se vzbudí, do skoku ji rozhodně nebude. Jonáš opatrně kontroluje situaci pod peřinou, jak jinak oba jsou zcela nazí. Což o to, Jonáš si včerejší dění celkem pamatuje, včetně konce oslavy, kdy se k němu Míša láskyplně naklonila a horlivě mu děkovala za vše, co pro ni v poslední době vykonal. Poděkování se neobešlo bez kamarádské pusy, která se, čert tomu tak chtěl, zvrhla ve vášnivé líbání, které se cestou domů proměnilo v neckingové, posléze ve výtahu i v pettingové hrátky, v úkrytu Míšina bytu protažené do opilecky rozjařeného milování. Jonášovu mysl začínají stíhat a trápit lehké výčitky. Bojí se, že až se Michaela probudí, bude mu celou situaci vyčítat. Ona přece slavila narozeniny, od ní se snad svědomité a střídmé chování čekat nedalo, ale on měl chytit celou situaci do svých otěží a postarat se o svou pitím zmoženou kamarádku a ne ještě využít její momentální slabosti a rozcitlivělosti. Ale jak, vždyť mě sama začala líbat a byla to zrovna ona, kdo cestou domů sáhl svému doprovodu na místo všeobecně považováno za intimní. To se snad ani po mužovi chtít nedá, aby takovým svodům odolal a odpustil si je. To by popřel sám sebe i přírodu, zvlášť cítí-li to, co v pravdě skutečně cítí. Tady už nejde jen o pudy a chtíč, vážení porotci a soudci, zde už jde i o úděl lásky, o milování toho druhého. Zde se musí jít životu naproti, ať je situace jakákoli. Co naplať, porotci a soudci to možná uznají, ale co na to samotná Michaela, až otevře a promne si očka, ze kterých bude jistě ještě zářit větší, než malé množství včera vyžahlého alkoholu. Jak se Míša zachová? V kocovinovém stavu s ním může klidně i dveře vyrazit a zavrhnout ho, stejně jako zavrhla Patrika. Co když se včerejší akt na lásku nepromění a zároveň zničí i jejich leta trvající přátelství?

Jonáš vstává co nejopatrněji s postele a špekuluje, jak připravit situaci tak, aby bylo napácháno co nejméně škody. Co kdyby se oblékl a normálně odešel? Míša zajisté bude mít okno a nebude si nic pamatovat. Ale jisté to není, jestli si to bude pamatovat, Jonáš bude vypadat, jako zbabělec, který zbaběle prchl z boje a zradil svoji kamarádku. Jasně, také by mohl říct, že celou noc spal v obýváku na gauči, ale jestli si Michaela něco pamatuje, bude vypadat jako lhář a gauner. Po delší době přemýšlení tedy zavrhne veškeré ústupné manévry, pololéčky a lži. Nezbývá mu, než se postavit okolnostem čelem a doufat, že i pro Míšu, přes její silnou opilost, nebyl včerejší příchod domů, jen rozmarným nedopatřením a následkem působení alkoholu. Jonáš už se prostě nechce dále trápit, rozhodne se, že vyčká, až se Míša probudí a pak jednoduše bude reagovat na její chování. Odchází tedy do kuchyně, obléká si trenky a chystá si postavit vodu na kávu.

V tom uslyší, jak se Michaela v posteli převaluje a tak nechává kafe kafem a stoupne si mezi dveře do ložnice. Míša se ještě chvíli převaluje, přičemž nevědomky poskytne Jonášovi několikavteřinový pohled na svá ňadra a zadeček a pak otevřením rozlepí svá očka. Na první pohled je zřejmé, že jí není dvakrát nejlíp, spíše naopak, v puse má naprosto vyschlo a vyprahlo, navíc má pocit, jakoby jí někdo do úst nasypal obsah plného popelníku. Hlavu, která momentálně váží snad celou tunu, má jako střep, bez přehánění. Notnou chvíli se musí soustředit na jeden bod, aby se jí hlava přestala točit, jak na kolotoči a aby se jí alespoň trochu uklidnily mžitky před očima. A žaludek se chová jako bárka, která se zmítá uprostřed větrných poryvů na rozbouřeném moři. Když se jí konečně podaří přemluvit svou dušičku, aby toto zubožené tělo zatím neopouštělo, uvědomí se, že je zcela nahá, což jí lehce zneklidní, neb si přes obrovskou výkladní skříň, která opanovala její paměť, pamatuje střípky z cesty domů, líbání a muchlování z Jonášem a také útržky z jejich milování, dalo by se to tak nazvat. Uvědomuje si vážnost situace, ale vůbec není schopna se s tou situací jakkoli emočně ztotožnit. Bude to řešit, až se dá pořádně do kupy, snad Jonáš pochopí danou situaci, jen doufá, že nevyvedla něco ošklivého, snad mu nijak neublížila. Ale to by s ní přece nešel až domů a nemiloval se s ní? To se ale bude všechno řešit až později, teď by potřebovala nutně napít, ale kuchyň je na sáhy daleko, raději se ještě před tou štrapácí ještě prospí. Už nemá více sil a nechá samovolně padnout svou hlavu s pohledem směrem ke dveřím na polštář. A v tu chvíli zahlédne Jonáše, stojícího ve dveřích, jen v trenkách a potutelně se usmívajícího.

"No super," vyčítavě prohodí Michaela. Sama ale netuší, jestli ten vyčítavý tón směřuje k sobě, nebo k Jonášovi. Připadá jí, že tato událost je jen další pitoreskním dílkem do puzzlů jejího, poslední dobou ne moc veselého života. "Co tady sakra ještě chceš, svoje jsi dostal, tak vypadni, ne?" Sama sebe překvapuje svou nevybíravostí a krutostí. "Copak, snad nemáš kocovinku?" šklebí se Jonáš. "No hádej," odvětí mu suše a vyprahle, hodně vyprahle. "Tak já ti donesu něco k pití a pak uklohním nějakou tu snídani, co ty na to, uděláme si pěkný den?" Jonáš se snaží být co nejvíce milý, což ale zrovna Michaelu v její emocionální rozervanosti neskonale vytáčí. "A co kdybychom se hned zítra vzali, co?" spíše křičí, i když na to nemá dost sil plná ironie a cynismu, vstává, snaží se omotat peřinou, ale když se jí to nedaří, zcela obnažená se vydá svižně do kuchyně pro něco k pití. Ujde ale jen pár kroků a uvědomí, že dříve, než kuchyň, bude muset navštívit toaletu a to ani kvůli malé, či velké straně. Ještě zrychlí tempo svých kroků. Jonáš okamžitě pochopí, o co jde a tak následuje její kroky. Michaela začne zvracet, sotva se skloní nad mísu. "Pozor na vlásky, miláčku!" ujede to Jonášovi. Michaela neodpovídá, jen naštvaně zasoptí a pokračuje v načatém dílu. Jonáš pochopí, že teď ji nemá jak pomoc. Odchází tedy do kuchyně, načepuje velikou sklenici vody a připraví dva hrnky z kávou.

"Tak už je alespoň o trošku líp?" zeptá se jí, když se vrátí ze záchodu. "O fous," špitne Míša s náznakem úsměvu na bledé tváři. "Ale žádná hitparáda to tedy není," dodává vzápětí. Když ale vidí, jak zoufale se Jonáš tváří, nedá jí to a lehce provinile prohlásí. "Víš co, já se dám nějak do kupy a pak si o všem promluvíme, jo?" "No mě se líbíš přesně, tak jak jsi teď," zažertuje si Jonáš a Michaela si uvědomí, že je stále úplně nahá. Jde se tedy obléci a umýt, předtím ale ještě na ex vylohní Jonášem připravenou sklenici vody.

Jonáš sedí v obýváku na gauči a Míša za ním přichází poté, co se vysprchovala, vyčistila si zuby a oblékla se. Stoupne si před Jonáše z miliony otázek v očích. "Posaď se vedle mě, potřebuju s tebou vážně mluvit," poprosí ji, sám si ale musí v hlavě sesumírovat své myšlenky, aby mohl přesně vyslovit to, co ke své kamarádce skutečně cítí. "Když já na tebe musím pořád myslet, kudy chodím, tudy myslím jen a jen na tebe, už to trvá docela dlouho, hrozně po tobě toužím a docela mě mrzí, že se to v noci seběhlo v tomhle stylu," Michaela se provinile zašklebí. "Každopádně tě moc miluji Míšo, vždycky jsi byla, jsi a budeš součástí mého života, jen už je mi to naše přátelství docela těsné, rád bych s tebou žil, ale jestli chceš zůstat jen u přátelství, překonám to a budu navždy oporou jako kamarád a přítel, to ti přísahám," vyzpovídává se ze svých citů. "To nebude třeba, Jonášku, musím se přiznat, že i mě je už naše kamarádství celkem malé," potutelně se ušklíbne, sama totiž už nějakou dobu vnímala Jonáše víc, než jen pouhého kamaráda. Cítila se s ním dobře a srdéčko se jí vždy rozbušilo, když byla v jeho blízkosti. A těch hříšných myšlenek v jeho přítomnosti rovněž nebylo málo.

Michaela leží na zádech a jde na ní spánek, Jonáš leží vedle ní a táhlými tahy svých prstů jí hladí obočí, uteče jen pár minut a ona znavena usíná. On si dá hlavu na její nahý hrudník a naslouchá tlukotu jejího srdce. Po chvíli usíná též.

A tak listí na stromech může dál v ševelu šeptat svou nekonečnou a neúnavnou ódu na lásku, na to lidské bláznovství, kdy v andělském objetí, klaní se jeden k druhému, neb všude je někdo, kdo někoho miluje a nezáleží na tom, jestli je to pán, nebo kmán.

Pozn. autora: Tentokrát se mi to snad podařilo ukočírovat, co říkáte?

I Want To Take You Away From Here + In a Bar Named „There...“

Dnes vám nabídnu dvě skladby od kapely Našrot. Obě písničky jsou pro skupinu spíše netypické a obě jsou z alba "Rag(e)time".

I Want To Take You Away From Here

That´s a lapse of reason

That´s an evil and pain

And we can´t close our eyes, be quiet and just stay

She sits down in the corner

And shakes with fear

Little girl with a black hair and eyes and light brown skin

They shout and march again

Again beat the drums

In their minds the world is devided into black and white

And she dreads their hate

Their sick souls and brains

They are full of anger, don´t wait for an act of grace

I want to take you away from here...

I´ll take you away

Before they break your legs

Before they break your face with a baseball bat

Without hesitation

Over the ocean

I wanna take you away from this beastly racist hell

I want to take you away from here...

In a Bar Named "There..."

I was alone

On that November´s day

I thought about Her

With a glass of wine and a cigarette

In a bar named "There…"

She was a dream

Passionate and sweet

Wild white rose

Of the streets

But for me

Everything was just a game

At lease this once…

Again…

It´s a long long time

I lost my faith in love

Now I´m a hard

Cold stone

And she believed

I´m a mysterious man

(but) In the meantime

I was just a coward

Love, you danced in a fire

But I feared the flames

Love, you know, I was liar

But now I´m confused and scared

I was alone

In a bar named "There…"

With my remorse

With my blame

She melts away

In neverending time

Flowers on the grave

Are slowly drying…

Love, you danced in a fire

But I feared the flames

Love, you know, I was liar

But now I´m confused and scared

Love, you went higher and higher

But I was giddy all the time

Love, I ´m a man

Without blood, soul and heart…

Není pán, jako kmán

K sepsání tohoto článku mě ponoukla Bloudka a její zážitek s jedné Plzeňské restaurace. Původně jsem chtěl napsat u jejího příběhu delší komentář, ale nakonec jsem se rozhodl to sepsat jako samostatný článek. Za inspiraci ji tedy velmi děkuji, i když stejně jako v jejím případě, bude i tento můj článek spíše negativistický.

Ta příhoda se stala mě a mým přátelům v Lokti nad Ohří, což je krásné, klidné, historické město, jehož dominantou je Loketský hrad a nádherný amfiteátr, který se rozprostírá před jeho čelem. Není divu, že toto opravdu překrásné místo je každoročně užíváno pro organizaci různých kulturních akcí a to především hudebních koncertů rozličných stylů až žánrů od vážné hudby, přes muzikálová představení až po metalové rejdy. A právě jeden metalový festival nás před třemi lety opět zlákal k návštěvě tohoto malebného městečka. Inu, nebyl důvod se tam nevydat. Čas na zahájení výpravy byl určen na pravé poledne, ono také nebylo moc na výběr, protože o víkendu jezdí od nás do Lokte jeden autobus ráno, druhý v poledne a třetí večer. Festival začínal ve 14,00h, takže polední autobus byl víceméně ideální. Z autobusové zastávky jsme se celá parta, čítající 4 osoby vydali courem k hradu přes Loketské náměstí s tím, že se v jedné místní restauraci dva z nás naobědvají a další dva spláchnou oběd spořádaný šetřivě doma před odjezdem. Loketské náměstí je poseto různými hotely, restauracemi a kavárnami, které žijí především z letního turistického ruchu. Bylo krásné počasí, nebyl tedy důvod lézt kamsi dovnitř a my se tedy k předfestivalovému obědu posadili na liduprázdnou terasu patřící k jedné restauraci. To, že nejsme turisti, bylo jasné jednak z naší mluvy, protože už jsme vzrušeně rozebírali program a zúčastněné kapely a především z triček, které zdobily patřičné symboly k metalové hudbě náležící. Na terase bylo asi 6 stolů, obsazen byl pouze jeden a to německým turistou s malým synkem a ještě menší dcerkou. Zbytek terasy byl naprosto prázdný a pohledem skrz okno do malého lokálku restaurace jsme zřeli, že vevnitř též není ani noha. První číšník na sebe nenechal dlouho čekat. Proč první poznáte zanedlouho. Ten se nás s úsměvem na tváři optal, zda budeme jíst. Odvětili jsme mu, že část naší výpravy jíst bude, zbytek že to zvládne o pivu. Číšníkovi trošku ztvrdl úsměv a odešel s tím, že nám budou doneseny nápojové a jídelní lístky, což se vzápětí stalo. S nápoji by neměl být žádný problém, řekli jsme si. Čtyři bahna, jako rahna, poručili jsme si, jen jeden kámoš dostal chuť na tmavé a vida, že v nápojovém lístku jest psáno, objednal si jej. Číšník odešel s tím, že není problém. Za několik minut už se řítil číšník další, jiný, držíc v ruce plato s naším bahnem, tím tekutým chlebem a už nám jej servíroval na stůl. A že prý jako, jestli už máme vybráno i co se týče pokrmů. My sytí, tedy já a kámoš jsme pomlčeli a další dva též nechtěli situaci prodlužovat a shodli se, že mají chuť na obligátní smažák, rozuměj smažený sýr s hranolky. Číšníkovi spadla čelist a beze slov odešel, ani nám nedal najevo, zda objednávku přijímá, či ne. Těšíc se na festival jsme to neřešili, ale to jen do té chvíle, než jsme si přiťukli a napili se toho chmelového nápoje, jenž symbolem je češství. Dva z nás totiž obdrželi černý Petry v podobě špatně umytích sklenic, čímž nemyslím, že by sklo bylo špinavé, nemyté, to zajisté ne, ale bylo špatně opláchnuté, což se bohužel číšníkům občas stává, že jím ve sklenici občas zůstane trocha mycího prostředku, čímž se ale natočený nápoj stává nepitelný pro dezinfekční příchuť a hlavně vůni. V ten samý moment se z lokálu vyřítila číšnice třetí, aby mohla zkasírovat toho německého turistu s dětmi. Útrata činila něco pod 1200 korun českých. Co tam pili a jedli, netuším. Využili jsme přítomnosti číšnice a optali se, zda byla přijata naše objednávka, čítající 2 smažené sýry s hranolky, slečna odvětila, že by to neměl být problém. Zároveň jsme ji naznačili, že dva ze čtyř našich nápojů nejsou zcela v pořádku. Že prý s tím něco udělá. Během několika vteřin se přihnal číšník číslo dva a jen stěží skrýval těžkou rozladěnost. Suše nám oznámil, že obligátní smažáky nám ledva připraví, neb nejsou psané na jídelních lístcích. Ba, naše chyba patrně, ale proč nám sakra jeho kolegyně tvrdila, že to není problém? Po jeho čichové zkoušce nám též bylo řečeno, že donesené pivo je naprosto v pořádku a že se nám patrně něco zdá, že oni čistí trubky pravidelně. Když jsme namítli, že to může být zbytek mycího prostředku, odvětil, že to je nesmysl, že sklenice důkladně vyplachují. Posléze se nás už celkem nerudným tónem optal, jestli si tedy dáme k jídlu něco jiného, něco, co mají na lístku, a my věděli, že jde do tuhého. Po naší odpovědi, že k jídlu tedy nic už nám téměř s pěnou u pusy sdělil, že je po poledni, čili doba obědu a tudíž bude obsluhovat jen zákazníky, kteří budou konzumovat nějaké jídlo, že tedy nedostaneme už žádné další nápoje. Co naplat, došlo tedy na placení. Zaplatili jsme tedy čtyři piva, dvě celkem chutná, další dvě s příchutí mycího prostředku. Hříčkou osudu se stalo, že dochucená piva vyšla na kluky, co měli zájem o smažené sýry. Ti tedy zanechali své sklenice nedotčené a vydali se cestou k nejbližšímu občerstvovacímu stánku a dali si ten smažák v housce. Já s kámošem jsme ještě párkrát usrkli s půllitrů a po pár minutách se vydali za nimi. Nedalo mi to, prošel jsem se po prázdné terásce, nakoukl do prázdného lokálku a popřál jsem všem třem číšníkům krásný den, protože on to skutečně byl krásný den, festival byl výborný a my si ho do syta užili. A ty tři číšníci se snad také dočkali lukrativnějších zákazníků.

Ale na to raději nemyslet.

Letní výheň

PODLE VAŠEHO HLASOVÁNÍ V ANKETĚ USUZUJI, ŽE SE VÁM MOJE PORNO POVÍDKY DOCELA LÍBÍ, JEN TĚCH KOMENTÁŘŮ BY MOHLO BÝT MOŽNÁ VÍC. UVÍTÁM JAKÉKOLI REAKCE, A POKUD SE STYDÍTE, NEBO SI NEPŘEJETE, ABY BYLA VAŠE OSOBA SPOJOVÁNA S EROTIKOU A PORNEM, MŮŽETE MI PSÁT NA EMAIL. MRAVOKÁRCE UPOZORŇUJI, ŽE OBSAH TÉTO POVÍDKY JE STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ. NENÍ-LI TI 18, NEBO TĚ URÁŽÍ EROTICKÝ OBSAH, JDI SI PUSTIT NOVU!

Viktorie jde domů ze školy, je na střední, za dva roky bude maturovat, ale její myšlenky lelkují úplně v jiných sférách. Připadá ji, že si z dnešního vyučování vůbec nic nepamatuje. Aby také ne, v tom hrozném parnu se čas jakoby zastavil, vše je rozpálené a ze všech koutů na ní dotýrá to odporné dusno. Bohu dík je Viktorka už jen pár krůčků od domů, kde bydlí s rodiči a příležitostně i s jejím nevlastním bratrem, což je pěkné kvítko, které se doma zdržuje, jen pokud lítá v nějakém průseru a nechce být tudíž Světu na očích. Joe Joe, jak si nechává Josef říkat, je syn muže, se kterým teď žije Viktorčina máma. Karel je celkem noblesní a šarmantní pán, Viky nikdy nepochopila, jak takový elegantní a distingovaný muž mohl zplodit takové hovado a neurvalce. Ještě, že se Joe Joe doma moc neukazuje, rodiče jsou skoro pořád v práci a tak má Viktorie docela Havaj. A nyní k tomu vládne i Havajské počasí, které bortí všechny teplotní rekordy, co kdy byly v Čechách naměřeny a tak se Viktorie už nemůže dočkat, až doma otevře lednici a řádně se naloká studeného nápoje, který na ní již zajisté čeká. Však už po něm také sahá, nalévá ho do sklenice, doplňuje ho pro jistotu ještě několika kostkami ledu, načež hned přikládá sklenici k ústům, aby už konečně mohla spláchnout ten dusivý prach, kterého má snad plný krk a plnou pusu, ano, opravdu má pocit, jakoby její ústa trápily miliardy a miliardy částic venkovního prachu, který tou vysokou teplotou získaly sílu svěrací kazajky, která semkne a přiškrtí hrdlo a už nikdy nepovolí. Ještě že už tekutina oblažuje zprahlé hrdlo trpitelky a po velikých locích stéká do jejího žaludku. A tu si Viky všimne balíčku s nanukem ležícím za průsvitnými dvířky mrazáku. Hned je jí jasné, že až dopije svůj nápoj, ukořistí tuto laskominu hbitým uzmutím. Již ho také svírá a jako správnou kořist si ho odnáší do svého pokoje, kde ho zručně rozbalí a začíná olizovat sedajíc si přitom na gauč. Přesto, že hned po příchodu otevřela okno dokořán, je v místnosti teplotní peklo, čerti by se zaradovali, neb snad ani oni nemají doma takovou výheň. Viktorie líže svůj nanuk tak rychle, jak jen dokáže, nicméně nezabrání tomu, aby několik kapek ukáplo na její pravé stehno, ještě, že už si stihla levou rukou rozepnout a sundat sukénku, je tedy jen v bílých krajkových kalhotkách.

Chvíli pozoruje své stehno, které je ozdobeno nanukovým flíčkem, jehož chladivý účinek pominul dřív, než by si ho byla schopna alespoň trošku užít. Viktorie přemýšlí, učivo jí nikdy moc nešlo, zato na kraviny je expert a bez přehánění naprostý genius. Jedna kapka nic nezmůže, ale co takhle zkusit nezužitkovat celý nanuk jen jako jídlo? Přemýšlí o tom, ale vzápětí si uvědomí, že v ruce drží už jen skoro prázdnou klacík, na kterém ulpívá sotva pár zbytků toho chladícího pokrmu. Mise je jasná, jde se do lednice, hledat další nanuk. Á tady jeden leží, schován za mraženou zeleninou. Čokoládovo karamelové Magnum, to bych mohlo zažehnat všechny Viktorčiny bláznivé nápady. Vrací se zpátky do pokoje, rozbaluje mraženou pochoutku, zároveň si sundává své kalhotky a roztahuje nohy. Není na co čekat, okamžitě přikládá mraženou dobrotu ke své hicem rozpálené lasturce. Ještě chvíli zaváhá a pak už čokoládová krusta přimkne se k jejím pyskům. Trošku se otřese ledovým šokem, ale celkově se jí ten pocit moc líbí. Jednak jí dráždí fakt, že zkouší zas něco nového a za druhé je opravdu nechutné vedro, takže takové osvěžení přijde vhod. Nejprve dopřává nanukového osvěžení jen svým závojíčkům, poštěváček je přece jen o dost citlivější a tak se musí na tu ledovou vlnu nejdřív připravit. Přejíždí si tedy nanukem po mušličce a už to nevydrží a zajede i na svůj pahorek, který obdrží mrazivý polibek od nanukového prince, což Viktorku dožene k zasyčení, které se posléze jakoby mávnutím kouzelného proutku promění v milostné zasténání. Zmražený princ ale rychle taje, jestli Viktorka chce, aby ji ochladil i uvnitř jejího roztouženého klínu, musí jednat urychleně. Nemešká tedy a strčí chlazeného bojovníka opatrně v nitro své touhou a chtíčem mučené kundičky. Slastně si přitom zařve, jelikož teď už je toho chladu opravdu přehršle, nicméně její broskvička je stejně roztopená, jako to peklo a tak se z ledového bojovníka stává během chvilky a též vlivem několika zásunů studená břečka, která pochopitelně dělá celkem paseku. Naštěstí si už předtím sedla Viktorie na podlahu z linolea, které se dá snadno utřít na rozdíl od gauče. Uběhne jen několik vteřin a Viky dřímá v ruce jen prázdný klacík. Veškerá nanuková hmota se už proměnila na břečku, která vytéká, či zdobí její mušličku a podlahu, ona však nemůže a také nechce přestat, chce se přece dostat do orgasmického ráje. Začíná si prstit nanukem oblemcanou a ulepenou pičku. Používá obě ruce, levou i pravou stará se jak o poštěváček, tak o útroby své slastí omámené jeskyňky. Laská se, masíruje se, všemožně se dráždí a honí. Už cítí, jak to na ní jde, vrcholný pocit se blíží.

"Copak to tu děláš, sestřičko?" vzhlédne a ve dveřích stojí Joe Joe. "Co tu děláš ty kreténe zasranej?" vyhrkne ze sebe Viktorie a snaží se zakrýt veškerou svou nahotu a také to zmrzlinové dopuštění na sobě i pod sebou, což se jí pochopitelně nedaří. "Co bych dělal, jen to, co dělám celou tvoji pubertu, tajně tě pozoruji, jak si drandíš kundičku, neboj, není to poprvé a ani naposled, mám dokonce i pár fotek," kření se Joe Joe od ucha k uchu. "Ty jsi takovej zmetek, vypadni odsud a ty fotky okamžitě smažeš, nebo tě zabiju, je ti to jasný?" soptí Viktorka. "Fotky mazat nebudu a nikam také nejdu, raději udělám něco, co jsem chtěl udělat už dávno, ojedu svou nadrženou sestřičku," oponuje vychechtaný Joe Joe a svižně vchází do pokoje. "Tak na to okamžitě zapomeň, nesnáším tě a navíc jsme skoro příbuzní ty čuně jedno," lká vzteky Viky, přitom si však uvědomuje, že si sama představuje, jaké by to bylo, kdyby se teď její nevlastní bratr svlékl a dovedl ji k touženému orgasmu, navíc se ujišťuje, že má stále vlhký klín a to nejen díky nanukové spoušti. "Buď klidná sestřičko, nejsme přece pokrevní, můžeme prcat, jak budeme chtít, netvrď mi, že nemáš chuť, vždyť jsem viděl, jak si byla rozjetá, určitě si mokrá, ukaž?" neztrácí Joe Joe čas a přistupuje k upatlané Viktorce, pevně ji uchopí za paže a natočí si jí tak, aby si před ním klekla, mrštně a silně ji zatlačí na záda tak, aby se hlavou a částí hrudníku zabořila do gauče. Navíc ji zkroutí ruce za zády a jednou rukou jí je tlačí k zádům, nejdřív jen dlaní, pak i předloktím. Zároveň už druhou rukou rajbuje tu upatlanou a zbrocenou kundu, jejíž majitelka je vztekem bez sebe, nebo si to alespoň myslí. "Ty jsi takovej zmetek, nesnáším tě, rozumíš mi, nenávidím tě, jsi odpornej chlap, bože, jak já tě nenávidím." "Ale no tak, když jsem ti tak odpornej, tak proč pořád vlhneš víc a víc," zajímá se Joe Joe, zatímco už jeho prsty opanují sestřinu škvírku. "A to je jako všechno, co umíš ty nadrženej zmetku," rozhodla se Viktorie přejít do protiútoku. "Pochlub se, co máš v kalhotách ty prase nechutný, jestli máš vůbec čím se chlubit?" Joe Joe je stále v klidu, pustí sestru ze sevření a v rychlém tempu se svlékne. Jeho pyj už zkrášluje důstojná erekce. "Bude slečně vyhovovat tento model?" optá se drze Joe Joe. "No docela to ujde," chce mu odpovědět, ale nedořekne to, jelikož její povedený bratr nelení a bez skrupulí ji narve ptáka do pusy a začne přirážet nehledě na její vykulené a divící se oči. Nebere si žádné servítky, přiráží do jejich úst, ona by se ráda bránila, ale to šílené pumpování ji zatemňuje mozek a ničí veškeré naděje na vysvobození se. Jen před ním klečí, z úst ji vytékají sliny a z kundy ji tečou zbytky nanuku smíchané z jejím slastí provoněným lektvarem. Nemilosrdný Joe Joe šoustá její ústa tak dlouho, dokud v jejich očích není udušen i ten poslední plamínek myšlenek na jakýkoli odpor. "Tak budeš už hodná, sestřičko?" zeptá se ze šibalským, přesto přísným pohledem. Ona jen přikývne. "Tak mě ještě chvíli kuř, hoň si pičku a já tě pak ošukám." Opět jen přikývne a udělá, co jí bylo "doporučeno". "Tak se otoč, vezmu si nejdřív zezadu," pokračuje Joe Joe v doporučeních. Neodporuje, vykoná to, o co jí "poprosil" a on se do ní vpochví (zdravím userku - pozn. autora ). Průnik je snadný, nanuk i její vlastní šťáva jsou více než dostačující. Je v ní, ona ho hladově obejme, on začne kmitat, zprvu dlouze a ostře, pak zvyšuje tempo, ona sténá, on jí svírá boky, tlačí na ně dlaněmi i prsty, oba jsou v sexuálním rauši. "Přiznej, že si občas na mě myslela, když sis ji honila, hmm. Viktorka nereaguje. "Přiznej to," opakuje žádost a plácne ji drsně přes zadek, jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát. "Přiznej to," a bez okolků ji zatahá za vlasy. "Ano, přiznávám, vždycky jsem si s tebou chtěla zapíchat" přiznává se konečně. "Tak to vidíš sestřičko a dneska se ti tvůj sen splnil. A můj taky," Joe Joe mění výraz i tón hlasu. Najednou je plný vlídnosti a nefalšované něhy. "Pojď rarášku můj, hezky si lehni na zádíčka a já tě ještě trošku ojedu," prohlašuje vlídně. Viktorie už nemá důvod ho neposlechnout. Lehne si na záda na zem, roztáhne do široka nohy a její nevlastní bratr do ní znovu vstoupí. Obejme ho svými nohami a oba se pohupují do rytmu, přičemž její kundička svírá jeho penis, těla se dotýkají a oba prožívají okamžiky plné emocí. Hledí si do očí a jen pohledem jako by si chtěli říct to, co vždycky chtěli, ale neřekli, nechtěli, nebo to zkrátka nedokázali. "Jsi hrozný prase, ale mám tě ráda bráško," zasměje se Viktorie. To Josefa trochu zaskočilo, doufal ve spoustu věcí, ale s vyznáním lásky od své sestry nikdy nepočítal. Věděl, že ho všichni vnímají, jako černou ovci rodiny včetně Viktorie. Chce také cosi říct a oplatit ji tak tu nečekanou vlídnost, ale za žádnou cenu ho nenapadají ta správná slova. Nakloní se k ní tedy a začne ji lačně líbat krk, bradu a netrvá dlouho a jejich jazyky se ocitnou ve vzájemném propletenci. Ještě chvíli se dívají do očí.

"Ale ty nechutné fotky vymažeš ty nadrbaný dobytku," utne Viky romantickou chvíli. "Ani náhodou, to jsou moje poklady," zásadně s ní nesouhlasí a z romantického prince se zpětně mění v nadrbané prase. Tentokrát to byl ale Viktorčin záměr ho takhle roznítit, už totiž měla chuť na pořádný a ohlušující orgasmus a bylo jí jasné, že pan Hyde jí ho poskytne rychleji, než doktor Jekyll. Na oko se s ním začne opět prát. V tom ale Joe Joe nevidí žádnou komplikaci, spíše naopak, dodá mu to tu správnou energii a správný šmak pro finálové běsnění. Napřímí se a sevře obě její zápěstí do svých dlaní a drsně je přitiskne k zemi za její hlavou, zároveň přidá na síle i na rytmice přirážení. Viktorku jeho hrubé chování skutečně vzrušuje a tak trvá jen chvíli, než se prohne jako tětiva luku a pocítí to, po čem prahne už tak dlouho. Její nevlastní bratr ji doprovází do orgasmického nebe zaplaveného její vonící šťávou, která je ještě lehce ochucena nanukem značky Magmum. Joe Joe splnil svůj úkol, dokončil misi, teď je čas i na jeho odměnu. Viktorka se tomu vůbec nebrání, ráda to pro brášku udělá, bere ho do úst a on poznává, že její pusinka je plná kouzel a omamných stisků, které dokáží zázraky a během několika okamžiků už dopadají stříkance jeho bělostného spermatu na její orgasmem zářící obličej. Znovu si hledí do očí. Vždyť přece můžou, jsou sice sourozenci, ale nevlastní.

A co by se stalo, kdyby jejich rodiče dorazili dřív domů? Raději na to nemyslet.

Mein Kampf im wald Rzaholetz

Kvílení (Howl)

Dneska budu velmi stručný. Nechám totiž jen plynout a téci slova, nechť svobodně a volně zaznívají z úst beatnického básníka Allena Ginsberga, který v tomto filmu pronáší své stěžejní dílo ústy Jamese Franca. V tomto filmu totiž právě hrají hlavní roli verše z této překrásné, vizionářské, svobodomyslné a čas otupující básně. Přednes Kvílení je doplněn ilustrovanou montáží překrásných a dech beroucích scén. Součásti filmu jsou též hrané scény zobrazující jak Ginsbergův bohatý život, tak scény zachycující soudní proces pro údajnou obscénnost a také pro to, že báseň byla označena, coby "neamerická", jelikož otevřeně zpodobňuje užívání drog a homosexualitu.

Monsters Ball + They're Coming To Take Me Away, Ha-Haaa! + Blonde Girls All Look The Same

Dneska si pustíme metal s hororovým nádechem a lehce, přesto bravurně okořeněný ženskou erotikou. Dámy a pánové, toto jsou neviňátka v jejich plné kráse, Butcher Babies.

Nikdo není dokonalý!

Ty, všemocný pane,

proč chtěl si být tak krutý?

Co ponouklo tě k tak surovému trestu?

Uvědomil sis ty, vládce přísný,

v jaké peklo přetavíš můj život

tou hloupou a svízelnou záměnou,

kdy do lidského těla vložíš mozek jiné osoby?

Copak ti nedošlo

ty nekompromisní kate, že

ostatní lid mě bude hanobit, odsuzovat mě,

posmívat se mi a pohrdat mnou?

Proč sakra obdaroval jsi mé rodiče synem,

když slíbena jim byla dcera?

Proč nesplnils svůj slib a

porušils tak signovanou smlouvu?

Ty vše dávající pane,

proč nejsi též neomylným, by

vyvaroval ses podobným hrubkám,

co sužují lidské žití a

mění ho v hon na čarodějnice?

Proč vybral sis zrovna mě ty nelido

pro tu nemilosrdnou zkoušku,

pro ten test, v němž úspěch je

vykoupen ukrutnou dávkou bolesti?

Jaká to rozmarnost vklínila se ti do mysli,

že směješ se mi v zrcadle pokřiveném,

s nadutostí stvořitele a nutíš mě,

lidského pěšáka rouhati se k tobě, když

kalich, co dal jsi mi vypít je

ty zrůdo zákeřná, až příliš trpký?

Jak můžeš dovolit ty Démone s tváří Boží,

aby mě můj druh soudil jménem tvým a

plival na mě jed slinou Jidášovo?

Proč měl bych já ctít tebe, když

ty mnou opovrhuješ s úšklebkem mocnáře a

dovolíš své notabilitě,

všem těm patolízalům, aby lynčovali mě

k obrazu připsanému tobě?

Zanech prosím zloby vůči mně podobným a

já uspím svou rouhavou mluvu,

pokleknu a bez meškání

pomodlím se k tobě.

Nechť je tato báseň, coby nevinný polibek a upřímně hluboké smeknutí, věnována všem transsexuálům.

Rub a líc

Původně jsem se k otázce imigrantů a k událostem s nimi spojených nechtěl vůbec vyjadřovat, jelikož nemám možnost adekvátně posoudit tuto situaci a zároveň nechci podléhat mediální masáži. Nakonec ale poruším své převzetí a dovolím si jen krátkou poznámku…

Je důležité prokázat lidskou a humanitární vyspělost a pomoci lidem, kteří to nutně potřebují a poskytnout jim podaný prst. Stejně důležité je však nedovolit, aby tento podaný prst následně trčel na konci utržené ruky!

Reportáž byla uvedena v Událostech 6. 8. 2012 v 19:30 na ČT 1

Dočasně splašený oř a lokající vepř

Když člověk, muž, začne chlastat,

dělá to proto, aby pochopil Svět,

aby ho mohl uchopit,

stisknout a svírat ve svých dlaních,

mazlit se a milovat se s ním tak,

jak to nedokázal

ani s jednou z těch žen,

které mu byly po vůli,

dělá to proto, aby mohl našlapovat

po myšlenkách, po těch chodnících slávy

tak jemně a s pečlivostí,

jakou se stará matka o své batole,

on má hlavu v oblacích, ach nebohý

budoucí klaun, šašek, tulák, povaleč a darmožrout,

co s hubou rozmazlenou

nikdy nesečte si, že Svět nelze,

hrdlo se svírá, že

Svět nelze pochopit,

Svět nelze uchopit,

Svět nelze stisknout,

Svět nelze sevřít do dlaní,

mazlit se s ním a

milovat se s ním, od toho jsou přec ženy,

ta stvoření danajská

a jemu nezbyde, než jít zas o dům dál,

kde mu snad nalejou, aby

zapomněl na to že,

Svět nelze pochopit,

Svět nelze uchopit,

Svět nelze stisknout,

Svět nelze sevřít do dlaní,

mazlit se s ním a

milovat se s ním a tak

loká dál a dál dokud…

Existuje snad nějaké dokud?

KoRn + Slipknot

Dvě nu-metalové smečky se spřáhly, aby si zanotovaly jeden vál, který má na svědomí hip-hopová a dneska už legendární smečka, jejíž činnost byla bohužel přerušena krutou nemocí.

Odpočívej v pokoji MCA.

Kdo první napíše jméno kapely, jejíž diskografii zdobí tento vál, má u mě pochvalu.

Jak se to má s Českým Slavíkem?

Vy, co pravidelně čtete reportáže našeho jediného reportéra Akima, víte, že jeho reportérská činnost není vůbec lehká, nýbrž naopak, že jeho život často visel už na pomyslném vlásku a mnohdy nechybělo moc k tomu, aby se tento osudový vlásek přetrhl. To, co se ale v jeho životě odehrálo před pár dny, je skutečně neuvěřitelné. Vypadá to totiž, že Akim byl na několik hodin, možná i na několik dní deportován na jinou planetu. Ale nebyl by to právě on, kdyby z té šílené situace nedokázal vytěžit tuhle reportáž. Jak se to všechno seběhlo, vám ale už svěří sám Akim.

No, v podstatě to začalo jakoby nevinně na adrese mého dealera marihuany, který je shodou okolností a nešťastných náhod schizofrenik a paranoik, což mělo za následek to, že během jedné schízy, která ho postihla bohužel těsně před mým příchodem, spláchnul veškerý svůj matroš direkt do hajzlu, tedy do žumpy, která na ten jeho hajzlík navazuje. A já měl zrovinka takovou chuť si zdunit palici. Čert tomu ale chtěl, že Mukamba, jak se jmenuje ten můj zásobitel, zkrátka že v návalu té schizofrenní ataky zapomněl na několik gramů Šalvěje divotvorné, která byla schovaná v důmyslném úkrytu v podobě rozšroubovatelných Venušiných kuliček jeho přítelkyně, které se v době mého příchodu nacházely přímo v pochvě krásné Vanessy, ano tak se jmenuje Mukambova družka. Nejzajímavější na tom bylo, že nebohá Vanessa neměla o chytrém úkrytu ani šajn. Velice jí překvapilo, když ji její miláček přede mnou požádal, aby vyňala své kulaté těšitelky ze svého domečku právě v onu chvíli. Naštěstí si vzpomněl, že drogu před několika dny ukryl právě tam. Vanessa se nejprve dosti zdráhala, ale když ji Mukamba vysvětlil, že pokud roztáhne své nožky, budeme mít co hulit, nelenila a bez prodlení odhrnula cíp svých kalhotek, jakožto i závojíčky své mušličky a vynesla na světlo boží ty dvě kuličky, které viditelným orosením nesly známky jejího vzrušení. Toho si ale Mukamba ani za mák nevšímal, jal se kuličky šroubovat a během několika minut bylo ubaleno brko jako raketa, co nás měla vynést na Mars. Snad za to ale mohla ta Šalvěj, případně toužebný mok produkovaný klínem roztoužené Vanessy, nebo to byl jednoduše náš osud, ale celá naše trojice se najednou ocitla na planetě Xuntape obývanou obyvatelstvem, které samo sebe označuje jako Xunty. Nemusím snad vysvětlovat, že jsme z dané situace byli všichni řádně vykolejení a vystrašení. Šaman Xunt, což je nejvyšší poct na Xuntape nás ale uklidnil a vysvětlil nám, že za meziplanetární přemístění našich osob rozhodně nemůže ta nevinná, byť halucinogenní rostlina s čeledi hluchavkovitých a už vůbec ne poševní sekret divící se Vanessy. Pro moji potěchu mi sdělil, že Xuntíci, nikoli Xuntové, jak mě upozornil, prý velmi rádi čtou mé reportáže, které zpracovávám pro "Ty Pičo," že prý se tím velmi baví a zpestřují si tím jejich poměrně jednotvárný život. Mezi další oblíbený druh zábavy obyvatel Xuntape patří sledování zvláštních a směšných pohybů, které vykonávají lidé při souloži. Toto televizní vysílání, což je v podstatě reality show pod názvem "Šukací řachanda" Xuntíci naprosto zbožňují. Zároveň mě také požádal, zda bych o jejich údělu nemohl napsat právě tuhle reportáž, což mile rád činím. Jaký úděl měl Šaman Xunt na mysli, ptáte se? To vám hned a s radostí vysvětlím. Planeta Xuntape se zrodila v roce 1962, což je celkem nedávno. Že vám tento rok nic neříká. Přemýšlejte trošku. V tomto roce byla přece poprvé udělena hudební cena Český Slavík a to Waldemarovi Matuškovi. Rok na to už cenu opanoval božský Kája. Pořád vám to nedochází? Tak tedy. Věřte mi nebo ne, ale všichni organizátoři, propagátoři i soutěžící v této hudební anketě nejsou ve skutečnosti lidé, ale právě Xuntíci, kteří nežijí ničím jiným, než právě touto soutěží. A proč jí pořádají v přestrojení právě na Zemi a ne na Xuntape? No protože jejich planeta je poměrně malá, nová a Xuntíků není tolik a navíc všichni se nějak účastní na pořádání Českého Slavíka a mají tedy nouzi o fanoušky a o hlasující. Proto sháněli nějaké obecenstvo, kterému by nevadilo, že soutěžících nebude zas tolik a ze se vítězové budou často opakovat a že nastane doba, kdy se hlavní výhra bude po dlouhou dobu dávat jen jednomu zpěvákovi. Xuntíkům zkrátka přišlo komunistické Československo jako ideální místo pro pořádání své hudebně soutěžní zábavy. Veliký Xunt mi doslova řekl, "zjistili jsme, že typickému Čechoslovákovi je úplně jedno, na co kouká, pro něj je důležité, že je televizor zapnutý, on nic nenamítá, neprotestuje a prostě čumí. To nám vyhovovalo a vyhovuje nám to dodnes, protože ve smyšlení typického Čechoslováka, potažmo Čecha se toho za ty roky zas tak moc nezměnilo."

Zde moje reportáž v podstatě končí. Jen ještě doplním, že obyvatelé Xuntape se dožívají maximálně deseti let svého věku, nicméně mají výtečnou schopnost se naklonovat. Je tedy logické, že současný Karel Gott je už šestým Xuntíkem v řadě, jen se vždy upraví jeho podoba tak aby byla adekvátní k jeho pozemskému věku. Na otázku, kde žije a co dělá skutečný, lidský Karel Gott mi ale odmítl odpovědět a tvářil se přitom dosti zádumčivě. Rovněž mi odmítal sdělit další podrobnosti o vzniku jejich planetky. Také mi nedalo, abych se Velikého Xunta nezeptal do kdy se z božským Kájou počítá a mohu vás uklidnit, že uplyne ještě spousty vody, než jeho místo zaujme někdo jiný.

Pro antibulvární internetový portál "Ty pičo" ze Xuntape se právě navrátivší se Akim.

Kam se poděli?

Asi se shodneme v tom, že krása je pojem relativní. Ten, kdo se líbí jednomu, nelíbí se druhému. Ostatně diskuse pod výsledky Miss Blog je toho jasným důkazem, i když v tomto případě, jak se ukazuje, to možná ani o té kráse nebylo. Ale o tomhle tento článek rozhodně nebude.

Začnu jednoduše vzpomínkou na jednu oslavu, která se odehrála kdysi, ale ne zas tak dávno v areálu jedné chatové osady. Byly to, tuším, čísi narozeniny a sešlo se úctyhodných 30 lidí, členové jedné party, kde víceméně každý znal každého jako své boty. Zúčastnili se jí jak singles, tak páry. Inu, popilo se, dosti se popilo, vykouřilo se něco gramů té kouzelné rostlinky, co lidi sbližuje, a počalo se různě blbnout, muzika řinčela na celou osadu, která naštěstí ten víkend patřila jen nám, takže nikdo nebyl rušen. Pochopitelně se také vedly moudré a rozšafné debaty na rozličná témata. No, jedna zhovadilost za druhou, co vám budu povídat, a netrvalo příliš dlouho a padl návrh v tom směru, že by si celý rozjařený kolektiv mohl zahrát hru na pravdu, což bylo vzápětí odsouhlaseno. Tudíž začaly padat otázky, jejichž fantazie nebrala konce, jakožto i u odpovědí na ně. A pak padla jedna otázka, netuším, zdali byla devátá, ale rozhodně byla osudová. Ta otázka zněla následovně: "Jak máš veliké přirození?" Osady se zhostilo smrtelné ticho, jen The Prodigy stále štěkaly do lámaných beatů své provokativní texty. Tazatel se zamyslil, dlouze se napil z piva, snad aby získal trošku času na rozmyšlenou, a pak suše pravil, "18 cm." Nemusím vám snad sdělovat, že následující hodinu se neřešilo nic jiného. Rozjela se nevídaně emotivní debata, které se zúčastnil úplně každý člen této oslavující party. Je to dost? Nebo je to málo? A záleží vůbec na délce? Není tloušťka důležitější? Jaký je průměr na světě, v Evropě a nakonec u nás, v Čechách? A hlavně záleží vůbec na velikosti? To je výčet jen některých otázek, jejichž řešení byla v nedohlednu. Mlha plná emocí, která ten večer padla na zmíněnou osadu, by se dala krájet.

A pak se stalo, co se asi stát muselo a co se dalo předpokládat, pánové se začali chlubit a předhánět, kdo že ho má většího, ze začátku mi to přišlo zábavné, ale pak jsem si uvědomil, že je to debata opravdu o ničem, protože bylo evidentní, že paní pravda bude ten večer sedět v žaláři, aby ani náhodou nemohla poodhalit svá čistě bělostná ramena. "18, 19, 20, 21 i 22," padala numera, jak při tahu Sazky, a tak přesto, že jsme se nacházeli venku u ohníčku a kochali jsme se pohledem na ztichlý rybník, kouřilo se lidem od hub tak, že přes ten lživý opar nebylo skoro ani vidět. Zkrátka Baron Prášil by skákal radostí, kdyby nás slyšel. Nejpodivnější na tom bylo, že se od rtů neprášilo jen pánům, naopak, milé dámy se nenechaly zahanbit, a tak jsme se dozvěděli, že slečna X by se nikdy nevyspala s mužem, který nemá v kalhotách minimálně 18 cm, v čemž ji ale trumfla slečna Y, jelikož ta by nešla pod dvacítku. A tak to, co bylo zpočátku zábavné, se později střízlivému muselo jevit spíše trapné. Ku prospěchu věci se žádný střízlivý v okolí areálu nenacházel, čili si to snad ani nikdo neuvědomoval. Nejprapodivnější na téhle penisovelikostní taškařici bylo, že zúčastnění nebyli a nejsou žádní hlupáci, ale z veliké části lidé s maturitou nebo s nějakým vysokoškolským titulem, případně studující vysokoškoláci či středoškoláci. A tak mou opilou a zkouřenou hlavu opanovaly dvě otázky. Za prvé. Kam se poděla veškerá soudnost těchto vzdělaných, případně vzdělávajících se lidí? A za druhé a to hlavně. Kam se poděli všichni muži s malými případně průměrnými penisy? To proběhla jakási třetí světová, kterou jsem zaspal a ve které byli zabiti a vyhlazeni všichni tito průměrně a podprůměrně vybavení jedinci? Kdepak, vysvětlení je o mnoho jednodušší a v podstatě jasné. Když jsem se totiž později, postupem času a jednotlivě ptal vybraných aktérů, většina z nich se mi doznala, že přeháněla. "No, když on řekl těch 18 a mně bylo trapný říkat míň, rozumíš," zněla většinou odpověď. A u žen a u dívek to bylo ještě pádnější? "No přece neshodím toho svého, tak jsem si vymýšlela, no." Dokonce i slečny X a Y s čistou hlavou notně ubraly ze svých požadavků. Jednoduché jako facka, zkrátka debatní davové šílenství. Bohudík. A jak už jsem naznačil, tyto penisorozměrové závody, respektive rozprava o nich trvala něco přes hodinu a pak se začaly samovolně řešit jiné věci a vymýšlet další alotrie podpořené dalšími dávkami alkoholu a THC.

Závěrem jen doplním několik statistických údajů, všichni víme, že statistika nuda je, má však cenné údaje, které ale nemusí být zcela pravdivé, ale jen pro úplnost uvedu, že průměrný erigovaný penis měřeno celosvětově má něco mezi 12 - 16 centimetry, přičemž Češi prý nosí v kalhotách v průměru 15,89 cm. Z dalších statistických údajů uvedu už jen tolik, že bude-li se chtít dáma vydat za největším průměrem, musí do Konga (17,93 cm) a za nejmenším zase do Jižní Koreje (9,66 cm).

A co vy? Řešili jste vůbec někdy tuto otázku, je pro vás vaše, případně partnerova velikost důležitá?

Flíček na kalhotkách

Jsa jedenáctiletý,

běhal jsem tehdy po venku a

Světe zboř se,

Mařenka Havelků, sousedka od vedle,

se do mně zakoukala

přesně ta Mařenka Havelků, které již bylo šestnáct, tudíž

o honění i šoustání věděla již své,

zato já měl pindíka jen na čůrání,

to až za rok jsem počal s tou bohulibou činností,

co samohana zove se a při níž prý mícha vysychá,

taková zhovadilost pošetilá,

ty mravokárci se museli pomátnout,

tvrdíc tuto zrůdnost nejapnou.

Ale zpět k Mařence, která mi pravila, že

kouřit by mě chtěla, ale já, nevěda,

o čem že to ta kráska camrá,

jsem tvrdil, že cigaret ni ohně nemám, že to půjde stěží.

Jak ona se vám smála lidé dobří, ale

nevysmívala se mi,

jen se tak veselila mou nezkušeností a

pravila, že těch věcí netřeba, jen nutno si odložit, jenže

jak já jsem se vám ostýchal, tak jsem se pitoma i bránil a

že ani náhodou a tázal se,

proč to po mě vlastně chce?

Tak se vám jen usmála ta víla vášnivá, a jestli

chci zřít, jak moc se jí líbím?

Tak jsem odvětil lakonickým, "jo."

I vykasala ta nezbednice sukénku a pod ní ach běda,

měla růžové gaťky na hoře

lemované krajkou bělostnou, na pravém třísle se

smála číča s mašlí, aby jí našli a

jak tak koukám po těch gaťkách,

jsem se vám podivil,

proč ta Mařenka má na těch spodkách ten mokrý flíček?

A ona na to, že to je právě ono,

no to líbení se, ta láska k druhému, to milování.

Ty bláho a já truhlík jeden si myslil, no že

lásku má každý člověk v srdci a ne v gatích,

jak já z toho byl vyjukaný, vyplašený a udivený,

tááááááááááááákhle jsem vám valil oči,

to jsou taje na tom širém Světě.

Ale dneska už vím, jak se to všechno má a

proč mají dívky a ženy ty skvrnky na kalhotkách, ale

stejně si vzpomínám na ten flíček Maruščin,

byl totiž první a basta fidli a už ho mydlí.

Věnováno Charlesi Bukowskému.

Bez saka neodejdu

PODLE VAŠEHO HLASOVÁNÍ V ANKETĚ USUZUJI, ŽE SE VÁM MOJE PORNO POVÍDKY DOCELA LÍBÍ, JEN TĚCH KOMENTÁŘŮ BY MOHLO BÝT MOŽNÁ VÍC. UVÍTÁM JAKÉKOLI REAKCE, A POKUD SE STYDÍTE, NEBO SI NEPŘEJETE, ABY BYLA VAŠE OSOBA SPOJOVÁNA S EROTIKOU A PORNEM, MŮŽETE MI PSÁT NA EMAIL. MRAVOKÁRCE UPOZORŇUJI, ŽE OBSAH TÉTO POVÍDKY JE STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ. NENÍ-LI TI 18, NEBO TĚ URÁŽÍ EROTICKÝ OBSAH, JDI PRYČ!

Stalo se to před pár lety, ale já si tu událost pamatuji do detailu přesně. Aby také ne. Ten příběh, nebo spíše historka má příchuť nejsladší, ba co víc, má příchuť nejslastnější. Tenkrát jsem měl před sebou důležitý pohovor u jedné prestižní firmy, u které jsem se ucházel o zaměstnání. Nebylo tedy divu, že jsem chtěl vypadat co možná nejlépe, což znamenalo nákup nového kvádra včetně košil, vázanek a bot. Navštívil jsem za tímto účelem spoustu prodejen a obchodních domů a přesto, že si vyloženě nepotrpím na elegantní oblečení, jako většina mužů dávám přednost pohodlnosti před elegancí, můj šatník se najednou chlubil šatstvem značkovým, vytříbeným a vkusným. Vše bylo přichystané, boty, košile, kravaty, kalhoty i na spodní prádlo a ponožky jsem nezapomněl, jen ze saky jsem nebyl dost spokojen, pořád mi totiž chyběl nějaký parádní kousek, zkrátka sako, které by házelo ostatní saka do kapsy, sako, které by mi všichni záviděli, zkrátka sako, které by dávalo slovům, jako jsou elegance a šarm jiný rozměr.

Ten den jsem se tedy rozhodl obejít ještě více obchodů a prodejen věříc, že najdu to, co hledám. Ale život je potvůrka nevyzpytatelná a tak se stalo, co se zkrátka stát muselo a mělo. Byl to už asi osmý obchod toho dne a já už jsem se pomalu loučil se svou vidinou, vidinou saka, ze kterého se každý posadí na zadek. Stal jsem totiž u stojanů ze saky a stále se mi žádné nezdálo dost dobré. Počal jsem být zoufalý a skleslý, když v tom jsem jí uviděl. Zřel jsem jí, ženu. Co ženu? Přímo anděla v ženském provedení, nadženu, která se na mě podívala a usmála se na mě. V rukou měla několik svršku, které si hodlala v převlékací kabince vyzkoušet. V tu chvíli už jsem netušil, proč v tom obchodě vlastně jsem, nějaké sako mi bylo ukradené. Nač je mi sako, když kousek ode mě je ten rozkošný anděl, to zrození nebesky svůdné a svádivé? Sledoval jsem její pohyb, bože byla tak ladná, kráčela jak laň lesem, postavičku překrásnou a ten obličejíček. Ach, obličej dětsky nevinný, přitom ďábelsky hříšný, očka jak dvě šedé tůňky s nádechem zeleného temna do kterého jsou posazeny tečky čoček jako dva drahokamy. Tento zázrak lemovaly lehce zvýrazněné řasy. Pod očima nosánek, jen droboulince pihovatý a zdobený nenápadným piercingem. Po stranách hlavy dvě roztomile překrásná ouška zkrášlená drobnějšími náušnicemi obdélníkového tvaru. A pod nosánkem pusinka, brána do ráje, bože, jak ta musí být sladká, když polibek daruje. Smět jí tak políbit. Pozoroval jsem tu bohyni kráčet směrem ke kabinkám a uvědomoval si také, proč mě zaujala už na první, periferní pohled. Ta žena byla ostříhaná velmi na krátko, jen malý kousek chyběl k tomu, aby se dalo konstatovat, že byla dohola. Ale jak jí to slušelo a seklo jí to. Nemohl jsem z ní spustit oči, ano uvědomoval jsem si, že na ní zírám, jako nadržený floutek, ale jak se může chlap ovládat, když se mu před očima producíruje takhle žhavě vábivá žena. Vstoupila do kabinky, načež ještě vykoukla ven, snad aby se ujistila, že jí nikdo nepozoruje a v ten moment mě zahlédla. Očekával jsem zamračenou reakci a vyčítavý pohled, ale ne, Světě smiluj se, ona se na mě laškovně usmála, což mě přeneslo do stavu, kdy už jsem nebyl schopen se ovládat a zatoužil jsem po ní tak, jako nikdy po nikom.

Chvíli jsem tam stál jako opařený, neschopen udělat jen jediný krok, ale když jsem se trošku vzpamatoval, bylo mi jasné, že pokud tu ženu do minuty neobejmu, zemřu. Bylo by trestuhodné dále váhat a tak jsem nemeškal a svižnějším tempem jsem se vydal do ráje, tedy ke kabince, kde si ta holohlavá spanilost zkoušela vybrané svršky. Cestou k touhou provoněnému cíli jsem se bedlivě rozhlížel, jestli mé následné konání nemá nějakého svědka, ale na štěstí jsme byli v tu dobu jediní zákazníci a dámy prodavačky spolu vedli bujarý rozhovor, ze kterého se nechtěli nechat rušit, čili se zmíněný obchod rázem změnil v mou erotickou arénu, ve které budu co nevidět obcovat se svým, právě nalezeným andílkem. To už jsem ale odhrnoval závěs, abych směl do té malé komůrky, kde se moje bohyně zrovna oblékla do černých, sexy šatů bez rukávů. "Bože, jsi tak nádherná, ty šaty ti moc sluší," oslovil jsem ji ještě dřív, než si mě mohla všimnout v zrcadle a přistoupil jsem k ní zezadu. Pomocí zrcadla jsme si hleděli do oči. Její první, šokovaný výraz se během vteřiny změnil ve vzrušený údiv. "Já vím, že bych tady neměl být, ale já se prostě nedokážu ovládat, líbíš se mi a moc po tobě toužím," udržoval jsem konverzaci, protože jsem nechtěl dát svoji nové milence čas na racionální uvažování. Najednou mi však došly slova a mě nezbývalo, než přejít od mluvy ke skutkům. Pevně jsem ji tudíž objal a zároveň ji začal líbat na krku a šíji. Nejprve se začala bránit a snažila se svýma rukama rozplést ty moje, které ji svíraly pevně, jako lavina, která postupně obejme celý svah, po kterém se valí dolů. Ne tak pevně, takovému andílkovi se nedalo ubližovat. "Také se mi líbíš, ale neznáme se a jsou tady lidi, pust mě prosím, domluvíme se a zajdeme si někam na večeři, jestli chceš," nabízela. Moc lákavá nabídka, ale mamon sexu, který přede mnou mával rudým hadrem, mi nedával ani trochu klidu. "To zajisté uděláme, ale nejdřív si tě vezmu, teď a tady, jinak umřu, rozumíš!" Nepřestával jsem ji líbat krk a ouška, povolil jsem stisk, ale začal jsem ji hladit, nejdřív na břiše, pak jsem se přemístil na její pevná prsa. Přes šaty jsem ji hladil a dráždil bradavky, odtušil jsem jejich ztopořenost. Položila svou ruku na mou, ale místo snahy o zneklidnění mého chtíče mě sama začala hladit. Podíval jsem se přes zrcadlo opět do těch jejich očních studánek, ve kterých už se rozpouštěla touha a chuť po milování, stejně jako kostka ledu v sluncem rozpálené sklenici. Nedalo mi to a dlaní jsem přejel po její hlavě, její vlásky byly tak jemné a hebké, políbil jsem ji na týl a pak i na temeno hlavy, následně jsem sjel rukou dolů a pomalinku začal vykasávat spodek jejich šatů, co nevidět jsem spatřil její bílé kalhotky. Už nebylo cesty zpět, jen jsem přejel prsty po vnitřní straně jejího stehna, ale to už se mi na konečcích mých prstů třpytila rosa, která ji odkapávala z promočených gaťek. Dráždil jsem ji kundičku přes tu sněhově bílou látku čímž se zrychlené dýchání mé víly změnilo ve sténání. A tu jsem dostal nápad, urychleně jsem ji svlékl ten hadřík, přivoněl si k němu, což mě zbavilo posledních zábran a ty promočené kalhotky jsem ji vložil do úst a pokračoval jsem v rajbování její zbrocené mušličky. A tu se náhle víla změnila v nadrženou lolitku, která chce ukojit stůj co stůj. Přes kalhoty mě drapla za ptáka, který už se chlubil majestátnou erekcí a aktuálním cílem pro plešatou krásku se stalo vysvobození mého purpurového bojovníka z tenat mých džínsů. Chtíčem se jí klepaly ruce, ale trvalo to jen několik vteřin a ona už svírala mého chlubílka ve své dlani a dala se do honění. Pak si ke mně přiklekla, vyplivla mokré kalhotky z pusy a bez otálení mi flusla na péro dávku slin, které měla v pusince. Nato udělala něco, co mě přeneslo do úplně jiné dimenze. Ta nymfička jako kdyby věděla, co mě nejvíce blaží, mi počala přejíždět po slinami zbroceném penisu od žaludu ke kořenu, přičemž střídala obě ruce. Zaklonil jsem hlavu a s výrazem oči v sloup jsem slastně vychutnával tu blaženost. Uběhlo sotva pár okamžiků a můj ocas se již nacházel v jejich vášnivých ústech. Sála mi ho s nesmírnou ochotou a láskou, pečovala a hýčkala ho, protože věděla, že čím lépe bude můj čůrák stát, tím lépe pak bude bortit stavidla jejího vyhřátého a šťávičkou zaplaveného pelíšku, do kterého už jsem se velmi těšil a kvačil jsem, už abych tam byl. Stačilo jen přikročit k mému vášnivému andělíčkovi zezadu, zabouchat žaludem na branku, zazvonit špičkou žaludu na erektovaný klitoris a v ten okamžik již byly vrátka samým vlhkém rozevřená a vniknutí do nich bylo tím nejsnadnějším úkolem. Chytil jsem si tu mrdavou zákaznici hezky za bok, prsty jsem tlačil na její kyčelní kost, aby mi ta právě chycená rybka nevyklouzla z udice a bez bázně a hany jsem plnil její orosenku svým pyjem. V ten moment se ale do našeho činění připletly ty dvě prodavačky, které při svém neustálém tlachání pozapomněli, že my dva jsme nepřišli spolu a najednou nás považovali za pár. Podle sténání a vzdychání muselo být jasné, jaký děj se v úkrytu převlékací kabinky odehrává, ale jim to bylo zřejmě jedno. Jen se zeptali, jestli je vše v pořádku a dál se věnovaly svému klábosení, zatímco my jsme pokračovali v načaté jízdě. Zkrátka jsme šoustali, mrdali a šukali, jak nám bylo libo. "Chci si na tebe nasednout a projet se na tobě," žadonila ta bezvlasá víla. Lehl jsem si tedy na zem a ona si naskočila jako žokej na svého koníka během Velké Pardubické, takový to byl závod. Chvíli jsem jí nechával udávat tempo, pak jsem se ale nohama zapřel o zeď, popadl ji za boky tak pevně, až jsem na svých prstech cítil odpor její kyčelní kosti a začal zběsile přirážet, ta líbezná mrška si sama znovu strčila svoje chtíčem orosené kalhotky do úst a moc dobře udělala, protože během okamžiku se otřásla v mohutném orgasmu, který násobil její hlasový projev na entou, takže díky těm gaťkám to snad nebylo slyšet po celém obchodě. Atmosféra v kabince evokovala papiňák, jen vybouchnout, chtíčem posvěcené emoce nám vařily krev v těle. Již nezbylo více ze Světa, veškeré naše okolí bylo vymazáno, zrušeno na věky věků, v celém nekonečném vesmíru jsem v tu chvíli existoval pouze já a má prostovlasá nymfa, bohyně bohyň, má sexem pokřtěná múza co si najednou přede mnou klekla a já vložil svoji přednost mezi té její a začal se mezi nimi pohybovat. Rukama stiskla svá ňadra více k sobě, aby byl pro prožitek co nejlepší, a když vyplázla jazyk a pootevřela tu svou branku rozkoše lemovanou bílými zoubky, můj falus do té branky zajel jako vlak do tunelu. A už mě zase měla ve své moci, jazýčkem masírovala mé libido, má topořivá tělíska se ocitla v tančírně, kde se hrál ten nejtvrdší rock´n´rol, co kdy byl složen. Měl jsem pocit, že mé já každou sekundu musí explodovat uvnitř já jejího, tak byla žhavá ta má nová múza. Neudržel jsem svoji vášeň a uzdě a bez výčitku jsem jí tu lačnou pusinku řádně vyšukal, což se neobešlo bez notné dávky slin vytékajících z jejich úst. "Udělej mi to ještě zezadu," vyslovila žádost za pomocí své právě řádně vymrdané pusiny. Nebyl vůbec žádný důvod jí nevyhovět. Postavila se, opřela se o zídku a to už jsem žaludem roztahoval její závojíčky a můj pták hladově zajížděl do té roztopené pece, přičemž se mi naskytnul pohled na špulící se škvírku její řitky. Nejprve jsem zkusil ukazovák, následně palec a posléze už její prdelka vtahovala tři z mé pravé pětice prstů. Reakce mé slečny byly více, než pozitivní. "Šukej, šukej, šukej," zněl jednoznačný rozkaz. Neuposlechnutí by mě mohlo stát život. Vyňal jsem své prsty z její prdelky i mého ptáka z její protáhnuté kundičky a již jsem svým žaludovým spodkem ťukal na ty zadní vrátka, ona ochotně rukama roztáhla své půlky a já pomaličku a polehoučku vstupoval do toho rozžhaveného análního peklíčka. Měl jsem docela obavy, jelikož jsem neměl do té doby z touto praktikou veliké zkušenosti, ale má konkubína si sama poradila a s ochotou mi předvedla kouzlo této praktiky. Tyto anální hrátky mě však dovedly až na kraj mužské rozkoše a mě bylo zřejmé, že do ejakulace nemám daleko. "Kam to chceš, zlatíčko moje?" zněla výmluvná otázka. "Všechno do pusinky, ať nemusíme nic uklízet," laškovně se zachechtala. Podřepla si přede mě, otevřela pusinku, to mužské prokletí a první záškub mého orgasmu dopřál jejímu jazyku něco bílé smetany, následován záškuby dalšími, které s sebou nesly další chuchvalce mého uspokojení. Hleděla mi přitom do očí a láskyplně čekala, až sebou můj pták přestane cukat a já uklidním svou mysl, jsa ukojen božským orgasmem. Až poté jsem si všiml, že zatímco jsem já stříkal, tak ta moje zrozená kuběna si sama dráždila prsty poštěváček, aby se udělala se mnou.

Sako jsem si ten den sice nekoupil, práci jsem následně také nedostal, přesto jsem prožil něco daleko intenzivnějšího a drahocennějšího. Na tu vůni, která se tenkrát rozvinula v té zkoušecí kabince na tu, do smrti nezapomenu, stejně jako na tuhle rozžhavenou nymfičku. Jak bych také mohl?!

Personal Jesus

Tak která verze "Osobní Ježíše" se vám líbí nejvíce?

Chop Suey! + Aerials + Toxicity + Sugar

Systém Of A Down vám snad představovat nemusím, ne?

Postkomunistická

(doporučuji zpívat v opilosti, nahlas a rázovitě s jistou dávkou agresivity)

3, 4

A Čech táhne s davem

stejně jako kdysi

Čech táhne s davem

a nezná kompromisy

Čech táhne s davem

nadává jak za totáče

Čech táhne s davem

plive vzteky do půllitru

Čech táhne s davem

jen Blesk má místo Pravdy

Čech táhne s davem

u bedny dřepí jak za komanče

Čech táhne s davem

pořád čumí na Zemana *

Čech táhne s davem

Superstar je mu modlou

Čech táhne s davem

nervózní je u Slavíka

Čech táhne s davem

jestli Kája vyhraje

Čech táhne s davem

obdivuje celebrity

Čech táhne s davem

bez bulváru ani ránu

Čech táhne s davem

vychcanej je jako tenkrát

Čech táhne s davem

okrade i vlastní matku

Čech táhne s davem

všechno svádí na cikány

Čech táhne s davem

hnije doma jako tehdy

Čech táhne s davem

závistí by mohl puknout

Čech táhne s davem

vztek vyleje si anonymně

Čech táhne s davem

díky bože za internet

Čech táhne s davem

pořád volí bolševiky

Čech táhne s davem

populista je mu Bohem

Čech táhne s davem

jeden fandí Rusákovi

Čech táhne s davem

druhý zase Amíkovi

Čech táhne s davem

nakupuje u Vietnamců

Čech táhne s davem

zboží znalé z reklam

Čech táhne s davem

každý má svého úředníka

Čech táhne s davem

proklíná své politiky

Čech táhne s davem

vzpomíná si na Gustava

Čech táhne s davem

že prý s ním bylo lépe

Čech táhne s davem

nepřemýšlí, i když může

Čech táhne s davem

jde se stádem jako vždycky

Čech táhne s davem

on je na tom přece bídně

Čech táhne s davem

Stěžuje si pořád a rád

* myšlen "Major Zeman", nikoli náš současný prezident

18. 7. 2015, 17:16:32

Nenadále uslyšel jsem její hlas,

laskavě vlídný, sametové hebký a

všemi barvami nebeské duhy vonící,

mluvila ke mně slova neužívajíc,

ta byla nepotřebná, zbytečná a

do puntíku bezvýznamná, vždyť i

sebekrásnější slovo, co kdy bylo vyřčeno,

stěží by uneslo význam toho,

co chtěla mi říct,

věda o čem hovoří, já

hladově hltal ten její hlas,

tu sladkost mámivou,

lapal jsem po ní, jak

tonoucí, jenž počítá andělíčky,

tak vábivý byl ten hlas, když

magicky mnou prostupoval,

hladil mě, laskal a sváděl,

Bože, jak něžně a přitom hříšně

zněl ten vzkaz, co

darován mi byl, snad po

chmýří, do kterého byl zabalen, by

doručen mi byl bez újmy,

ten vzkaz o počátku i konci

všehomíra,

vtěsnaný do několik slastných vteřin,

pošeptaný v tichu samoty,

jehož síla však hravě nesla jej

stovky kilometrů, jen pro

zahřátí mé zbloudilé a zvlčilé duše.

Antikrist (Antichrist)

Lars von Trier je Bůh, chce se mi zvolat a také tak činím. Tak dobrá, Bůh asi ne, ale filmový génius určitě. A v čem podle mě spočívá jeho genialita? Jednoduše v tom, že on nemá zapotřebí překračovat žádné hranice a bourat nějaká tabu. On zkrátka vnímá Svět jinak a za pomocí svých filmů své vidění života zobrazuje a divák je buď ochoten do tohoto Trierova Světa vstoupit, nebo ne. Jeho snímky jsou označovány jako provokativní, perverzní, šokující. Proč? Protože se často v jeho filmech soulož nepředstírá, ale herci skutečně souloží? Anebo proto, že se Trier nebojí ukázat život ze všech stran, nevidí ho černobíle, ale dává svým divákům možnost vnímat daný příběh nejen pohledem a sluchem, nýbrž i vůní a především otevřeným srdcem? Ano, jeho snímky zobrazují lidí často v krajních, v mnohdy nemilosrdných situacích a jeho postavy nejsou lidští hrdinové. O to víc jsou ale jeho filmy zajímavější.

Miluji jeho filmy, což mi dnes zkomplikovalo situaci, jelikož jsem se těžko rozhodoval, které konkrétní dílko vám doporučit. Nakonec vám paradoxně doporučím film, který má na ČSFD o něco slabší hodnocení, než jeho ostatní filmy. Ne, nemluvím o jeho dvoudílné Nymfomance, která pohoršila něco diváků a kritiků, přesto vám ji mohu též vřele doporučit, máte-li chuť na eroticky pikantní příběh (na rozdíl od té stupidity 50 Odstínů šedi).

Dnes vás ale pobídnu ke zhlédnutí Antikrista. Příběh je to prostý a tragický. Manželé přijdou o malého synka, který nedopatřením a nehlídán vypadne z otevřeného okna, zatímco jeho rodiče se ve vedlejší místností vášnivě milují. Následuje postupné a samozřejmě velmi táhlé vyrovnávání se nejen ze ztrátou zemřelého potomka, ale především jsou oba manželé nuceni pohlédnout pravdě do tváře a zápolit s myšlenkou, do jaké míry jsou vinni a zda nezpůsobili smrt svému synovi vlastní nepozorností. Rozehrává se tedy drama o vině, odpuštění si a o schopnosti žít s tímto cejchem dál. Manželé se pro tento účel uchýlí na svoji chatu, která se nachází kdesi, mimo běžnou civilizaci, kde se spolu, ale i každý sám snaží s krutostí osudu vyrovnat.

V jedné recenzi jsem četl, že to je nejkrásnější film o těch nejhnusnějších věcech. S tím mohu jen souhlasit. Ono je to vlastě pro Triera dosti typické, jelikož tento Dán se nebojí ukázat člověka skutečně takového, jaký je. Trier nehledá po filmové stránce nejlepší záběry, mnohdy kašle na kulisy (Dogville, Manderlay), nebo na dokonalost daného obrazu. Pro něj je důležitější herec, respektive postava, kterou herec ztvárňuje. Málokterý režisér nechává své postavy takhle žít a dýchat, jak to dělá právě Lars. Málokdo se dokáže ponořit do hloubky duše a lidské podstaty jako on. Samozřejmě, že tohle chápání filmu není pro každého, což dokazují protichůdné názory na jeho dílo. Jedni ho milují, druzí ho nenávidí. Ale nemá být umění právě takové?

Adrenalize + Whore + Big Bad Wolf

Maria Brink a její metalová partička In This Moment. To je to pravé pro klidné usnutí.

Je Akim dvounohý, nebo čtyřnohý?

Svět je opravdu hodně malé místo, ač se to nezdá. A to naše západočeské město, ve kterém žiji je ještě menší. Jak jinak lze totiž vysvětlit to, že v obci, která čítá bezmála 15000 obyvatel se a to považte v jednom panelákovém vchodě objeví hned tři živočichové téhož jména? Na druhou stranu je to až velmi jednoduché, hned vám to vysvětlím.

Psal se rok 1978 a jedni manželé, kteří nemohli mít své dítě, si jednoho synka adoptovali. A ten chlapec, když trošku povyrostl a naučil se žvatlat pár slov, si sám zvolil svoji přezdívku. Když se ho totiž kdokoliv, ať už známý, či neznámý optal osudnou větou "chlapečku, jak se jmenuješ?" hoch nelenil a z plných plic jal se vykřikovat, "Akim, Akim, Akim." A tak ho celá rodina počala oslovovat touto samozvolenou přezdívkou.

Roky uběhli, Akim vyspěl do ehm zdatného jinocha a později i do ehm ehm ještě zdatnějšího muže. Vystudoval, zapojil se do pracovního procesu a společenského života plného zábavy i smutku, stejně jako všichni ostatní v jeho okolí. A tak si žil klidně, jsa jediným Akimem ve městě i v ulici. Jenže chyba lávky. Jednoho letního dne, když se Akim vracel z jakéhosi fetu, není nutno dodávat, že ve značně podroušené náladě, se vyškrábal do schodů a už už štrachal po kapsách pro potřebné klíče od bytu, tu se náhle z mezaninu ozval rázný ženský hlas. "Akime, lehni!" No uznejte, to by zmátlo každého, tím spíš, má-li nakoupíno, že? Nicméně opilý Akim zachoval klid, nezpanikařil a nezalehl tak, jak to dělají vojáci při rozcvičce, když narukují. Ne, že by mu poloha lezmo byla v danou situaci proti srsti. Pivní i panáková průprava proběhla v plné palbě a také již byla doba, když slušné občanstvo vstávalo na své ranní šichty. Akim přesto zachoval duchapřítomnost, nezalehl, dál hledal ty zpropadené klíče a čekal, co se bude dít. Tu se náhle z mezaninu, kde se vzal, tu ze vzal, vyloupl bílý bišonek, poskakujíc jak střelený a vrtíc ocáskem, hnal se k Akimovi, čili ke mně.

Trvalo jen několik málo sekund a z mezaninu vyšla i jeho panička, moje vrchní sousedka. Inu, nachodil jsem co možná nejinteligentnější výraz, kterého jsem byl schopen, což se pochopitelně minulo účinkem, jelikož má vizáž byla jasně a zřetelně vypovídající. Vlas rozvrkočen, obličej, respektive ksicht povadlý, oko krvavě zarudlé, postava mátožná, sotva stojící, pohyb nejistý, případně samovolný, mluva nezřetelná a šatstvo? Pche, lehce, či spíše více špinavé, snad polité rumem a páchnoucí tak, jakoby snad každá cigareta, co v daném, oprava v daných lokálech nevalné pověsti byla vytáhnuta, se zabodávala svým odérem do mého ošacení. No smrděl jsem jak rasův pytel, to bez mučení přiznávám. Na štěstí, moje vrchní sousedka byla a stále je chápavá a uznalá žena a tak můj momentálně zbídačený stav přešla bez zděšených pohledů, počastovala mě dokonce i upřímným úsměvem, jen si neodpustila poznámku. "Že vy jste zase něco slavili?" načež jsem ji popravdě odvětil, že ano. "Pořídila jsem si psa, je to bišonek a jmenuje se Akim," vysvětlila mi, proč mi u nohy hopsá ta bílá štěkající kulička. "Aha," prohlásil jsem a snažil jsem se chovat, co možná nejstřízlivěji. Mé myšlenky již ale létaly na nadýchaném obláčku, který mi dovolí spočinout spánkem opilcovým. Ani jsem si nebral osobně sousedčin povel, "Akime, nech pána, fuj je to," nakonec ta charakteristika nebyla daleko od pravdy a zapadl jsem raději do bytu, protože jsem taky konečně našel ty zkurvený klíče a vytuhl jsem zcela, ledva jsem padl na postel.

Několik dní na to jsem potkal sousedku znovu, tentokrát již za střízliva a pobavil ji faktem, že pro svého psího mazlíčka zvolila stejné jméno, jaké jsem si jako robě zvolil já, coby přezdívku. Smála se tomu od ucha k uchu, s tím, že teď jsme tedy Akimové dva. A bylo tomu tak. Bohužel, asi tři roky nazpět měl čtyřnohý Akim jakousi zdravotní komplikaci, která nebyla slučitelná ze životem a psík skonal. Majitelka, má sousedka ho pochopitelně se smutkem v srdci oplakala s tím, že už jiného psa nechce ani vidět, ale znáte to. Neuběhlo ani půl roku a u jejich nohou se opět motala malá bílá kulička, další bišonek a hádejte, jak se jmenuje. Samozřejmě, že Akim s pořadovým číslem II. A tak se tedy stalo, že v celkem krátkém časovém horizontu byly v našem paneláku ubytovaný tři Akimové, jeden dvounohý a dva čtyřnozí.

Lví sny (Luciášova smutnost)

Nač je mi sen, když je noc?

Já ve dne toužím blouznit,

mít nebesa na své straně a

snít tak, jak jen lvi to svedou

hladově, instinktivně, bez pardonů a

s Bohem kdesi v útrobách hříšného těla,

které blaženě lapá po chtíči, když

ty vedle mě ležíš,

schoulená,

rozverná,

bezejmenná,

po rozkoši vonící, jak kořist

na kterou mám zálusk,

chvěješ se, ne strachem,

snad mnohem víc, nežli já, když

sahám po tvé svatozáři, co

odebrali ti kdysi dávno,

tobě slastí zaslepené nymfě,

mající v duši světobolný jed.

Směješ se na mě, Bože tak sladce,

až srdce se mi svírá,

něhy náruč plnou máš a těch

doteků významných na rozdávání, sic

bojíš se vlastní samoty,

kdo by se také nestrachoval, neb

samota je peklem tuze žhavým,

nikdo nesnese ve výhni žít, přec

život máme jen jeden,

srdce nám tluče jen pro jedinkrát,

však duše má hnije neláskou a tak

sním tak, jak džungle král snívá a

prosím bohy o smilování,

o slitování ve formě daru co vánek

seslal by do středu těla mého, vždyť

muselo kdesi trochu té lásky zbýt!

Skladba, která mě inspirovala k sepsání této básně.

Svůdný orgán

Něco pro skutečné hudební fajnšmekry...ty zvuky...ten přednes...ta slova...

hudba/text Wilder / Estep

zpěv Maggie Estep

Carla měla pauzu na noční směně v továrně na majonézu,

Seděla u vrávoravého piknikového stolu,

byl toxicky oranžový měsíc a byla trochu zima.

Carla si vyndala nůž a začala vyškrabávat náhodná

slova do desky stolu,

pak pomyslela na svého kolegu Jacka

Carla s oblibou myslela na Jacka jako na svůdný orgán,

Byl samé maso, ale měl půvab,

svalstvo jako by bylo přivinuté k tělu jako oblek vyrobený z masa

Carla začala myslet na Jacka jako na svůdný orgán v masitém obleku

Tyhle myšlenky dodávaly Carle zasněný úsměv,

Její ústa byla malá, to je třeba předeslat, ale to snění je dělalo ještě menší

Takoví prostě někteří lidé jsou, jejich ústa

se sněním zmenšují.

Carlina malá ústa snila

a její nůž zatím začal vyřezávat do stolu báseň

"Mám ráda rozpálené dutiny, hladké kalhoty, nezorané pole v dešti, mám ráda jazýčky okvětních lístků, pěnu, prudké slunce, ale ze všeho nejradši mám zbožňování svůdného orgánu."

Když byla Carla hotová s vyřezáváním, vrátila se

do závodu

a nabírala lesklou bílou šlichtu do sklenic

Takoví prostě někteří lidé jsou, jejich ústa

se sněním zmenšují.

Příští den si Jack dával svačinu v 1 hodinu ráno u toho samého piknikového stolku

Všiml si básně vyřezané do dřeva

Ačkoliv nevěděl, kdo ji napsal, tak si shodou okolností myslel, že

"svůdný orgán" - to ho přesně vystihuje

Tak vytáhl svůj vlastní nůž a napsal - svůdný orgán byl zde

Za pár dní Carla i Jack náhodou seděli u toho piknikového stolu

ve stejnou dobu

Oba se zadívali na to, co bylo vyřezáno do stolu,

pak se podívali na sebe,

věděli, kdo je ten druhý

Carlina ústa se zmenšila a zasnila, Jackovy oči se rozevřely a rozpálily.

Když byli hotovi s noční směnou

Vrátili se do Jackova bytu a měli spolu sex

Sex beze slov, pomalý sex, rychlý sex, upovídaný sex

Sex jako zvířata, sex jako kluci, sex jako holky

Sex vzhůru nohama, sex skrz naskrz,

Sex s úsměvy, sex se slzami

Sex, sex, sex

Pak si všimla nože na kraji Jackovy postele,

Jack ten nůž zvednul

A Carla ihned poznala, že Jackovy rány jsou od sebepořezání

Jack se snažil vyřezávat básně sám do sebe

A nyní chtěl nějaké vyřezat do ní

A tady hodila zpátečku,

Dělala by všemožný sex, ale ne s nožem

Když se Carla odmítla nechat od Jacka pořezat, Jack se cítil podvedený a oklamaný

Měl pocit, že vyřezáním básně do stolu

si Carla říkala o pořezání

Carla to tak vůbec neviděla,

Vstala a začala si oblékat šaty,

Jacka popad rapl, šel na ní s nožem

Carla byla vyděšená, Carla se třásla a potila

Potom, protože byla malá a mohla se rychle pohybovat, zdrhnula, Jack klopýtnul a upadl

A sám se píchnul do ruky vlastním nožem

Skučel a skučel a Carla odtud rychle vzala roha.

Carla už potom nikdy nemyslela na Jacka jako na svůdný orgán.

Wrong

Tedy, na tom internetu se objevují fakt stupidní šílenosti, ale také docela zajímavé, i když úchylné věci. Dnes jsem objevil další video, které propojuje několik scén z mého oblíbeného filmu s hudbou. A nebyl bych to já, aby to nebyli Depeche Mode, že? A ten film? Jedna z lahůdek Larse von Triera, Antikrist. Nebojte, jednou se o něm více zmíním ve svých Filmových chuťovkách, dnes nabízím jen ten klip. Ale nejdřív se podívejte na originální klip, který je také suprově drsný. To byste od Depešáků nečekali, co? Líbí se vám tedy víc original video, nebo to "Antikristové?"

Past na muže

Sny mohou být různou podobu. Umí být příjemné, bláznivé, eroticky i jinak hravé, veselé, smutné… Ta škála je zkrátka obrovská. Pochopitelně také mohou být sny děsivé až hrůzostrašné. Dokonce i ten děs a hrůza můžou mít různou podobu a intenzitu. Já se dnes, dámy prominou, zaměřím na ryze mužské noční můry. I ty bývají rozlišné, od brutálního mučení, přes špatné výsledky právě hrajícího se Mistrovství Světa, popřípadě jiného důležitého sportovního klání, až po problémy s erekcí.

Nejhorší ovšem je, pokud se nějaká ta mužská noční můra přenese na křídlech schválnosti do holé reality. A kdo jiný dovede svému milému zatopit víc, než jeho láska, žena, milenka, či družka? Ano, dostáváme se opět do Světa mužů a žen, do Světa, kdy jeden bez druhého nedokáže být a žít, ale kdy jeden vystavuje toho druhého odlišným nástrahám, léčkám a pastím. Ne, teď opravdu nemluvím o krizových scénářích, kdy vztah nefunguje, partneři se hádají, osočují a nedokáží se vzájemně vystát. Mluvím o léčkách, které na nás číhají v běžném, fungujícím vztahu. To, že jednou z největších zbraní ženské populace je její krása, která ruku v ruce s mužskou nadržeností a potřebou býti neustále okouzlován něžnějším pohlavím, není zajisté pochyb. Čímž rozhodně nechci tvrdit, že žena je jen obal, ambaláž, u kterého na ničem jiném, než na vizáži nezáleží. Toto tvrzení rezolutně odmítám. Leč, je třeba a fér dodat, že ženská ladnost, svůdnost a spanilost hraje v mužském Světě důležitou roli.

A přesto právě dívčí, či ženská krása dokáže paradoxně mnohdy mužům dosti znepříjemnit jejich život. Ne že by to děvčata, dívky a ženy snad dělaly schválně, jedná se spíše o nevědomé chování, ba co chování, zde se dostáváme k rčení, že nejvíc člověku ublíží zlá věta. V tomto případě se bude jednat o větu tázací, ani ne tak zlou, však o to víc zákeřnou. O to hůř, že takových tázacích vět je několik, co několik, ba spousty existuje takových vět podlých. Chcete už konečně vědět, o čem tu celou dobu hovořím, respektive píši? Tak dobrá.

Vzorová situace. Muž a žena jsou doma, přičemž se žena chystá na důležitou schůzku, či pohovor, jednoduše ji čeká událost, která je pro ni velmi důležitá, což zvyšuje její nejistotu a nervozitu a především ztrátu schopnosti rozhodnout se, co si má v daný okamžik obléci na sebe. A teď přichází ta podlost, ta zákeřnost. Žena místo toho, aby se v daný moment sama vzchopila a danou komplikaci ladně vyřešila, případně rychlým telefonátem oslovila svoji nejlepší kamarádku, použije ten zrádný dotaz a bez mrknutí oka se svého miláčka zeptá třeba… "…mám si vzít tyhle šaty, nebo ty druhé?" nebo "…hodí se k tomuhle kostýmku tato halenka, nebo si mám obléct jinou?" případně "…mám si obout černé, nebo červené lodičky?"… Že vám tyto dotazy zní nevině? Ha chyba lávky, vážení. Ono ani tak nejde o samotné dotazy, jakožto o očekávané odpovědi, které následují. V ten osudný okamžik se totiž žena naprosto zblázní, ba zešílí a ve své bláhovosti očekává fundovanou, odbornou odpověď, která musí ještě ke všemu být správná, rozuměj shodná s jejím vlastním názorem. Odpoví-li muž chybně, či nepřesvědčivě, je zle a hádka visí ve vzduchu.

Vážené dámy, slečny, dívky, děvčata a ženy! Zde je třeba si uvědomit, že muž módě až na výjimky nerozumí a není tedy v jeho moci posoudit, co se k čemu hodí, či zda toto ladí s tímto. Muž vnímá veškerou módu z estetického hlediska ve smyslu líbí - nelíbí, sluší - nesluší a z hlediska praktického, to znamená v intencích, jak se tato věc co nejrychleji svléká. Nemučte a netýrejte proto své mužské protějšky těmito podlostmi a zákeřnostmi. Nebuďte bláhové a neočekávejte, že vám na ně muž odpoví zcela pravdivě a bez výčitek a ještě k tomu fundovaně. Vždyť ani vám by se zajisté nelíbila věta typu "…tak tohle ti fakt nesluší, miláčku," nebo "…v tomhle vypadáš opravdu hrozně". Takhle vám muž nikdy neodpoví, není-li blázen, případně nechce-li se vám záměrně zprotivit. Uvědomte si, že tyto otázky jsou symbolicky nástrahami, do kterých můžete své drahé polovičky vlákat.

Pokud se totiž žena svého chotě, či partnera optá podobným stylem, muž rázem balancuje na houpajícím se laně nad propastí, eventuálně bruslí na tenkém ledě. On se totiž musí v ten osudný moment vcítit do ženských pocitů a nálad a dle chování a mimiky svého andílka usoudit, jak na danou otázku správně odpovědět. Pokud totiž neodpoví adekvátně a správně, je vyhubován a seřván, že "…tomu nerozumí, že je blázen, že myslí bůh ví na co, a že ať se tedy dál do toho neplete, ať dál čumí na ten blbej tenis, že ona si tedy chudinka poradí sama." Je ale také pravda, že některé ženy nejsou tak zákeřné a usnadňují mužům situaci, tím že jim tak trošku napovídají správné odpovědi dobře položenými otázkami typu "… tyhle šaty jsou lepší, že?" nebo "… tahle halenka se k tomu kostýmku hodí lépe, viď?" či "bude lepší, když si vezmu ty černé lodičky, co myslíš?" A muž pak už jen přikyvuje a zaujatě povzbuzuje svou milou, aby jí ten dnešek dopadl, co možná nejlépe. Některé satorie jsou ale tak šílené a kruté, že jsou schopni se zeptat i na vysloveně detailní fragmenty své vizáže, příkladně otázky na účesy a odstíny makeupu jsou více, než zákeřné. Jak asi může muž posoudit, zda vám lépe sedne tato řasenka, neb je lepší zvolit jiný odstín? Tam už muž vyloženě tápe a nezbývá mu nic jiného, než zodpovídat stylem "vždyť ty jsi pro mě vždycky ta nejkrásnější na Světě, tobě sluší úplně všechno, za jinou bych tě neměnil, ani kdyby mě mučili," a jinak lichotit.

A proto apeluji na všechny zástupkyně "slabšího pohlaví." Nebuďte prosím ke svým protějškům tak zákeřné a nemilosrdné, a pokud tedy už položíte svému miláčkovi dotaz týkající se vašeho šatníku, nebo vašeho líčení, poraďte mu také prosím tu bezchybnou odpověď. Pro vás zdravý vztah a dobrou náladu v něm je to bezesporu ta lepší varianta.

PS: Veliké poděkování patří bloggerce pod přezdívkou Kika, jejíž článek, respektive naše debata pod ním nakopla mé myšlenky i vzpomínky a dala mi impuls k sepsání článku mého.

Nechť Filípek v klidu spinká - část 2

UPOZORŇUJI, ŽE OBSAH TÉTO POVÍDKY, STEJNĚ JAKO U JEJÍHO PRVNÍHO DÍLU JE STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ. NENÍ-LI TI 18, URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI MYSLÍŠ, ŽE ČETBA PORNO POVÍDKY BY TI MOHLA V TAKOVÉM VEDRU UŠKODIT, BĚŽ A DĚJ SI STUDENOU SPRCHU.

"Tak já trnu strachy, co bude s mámou a ty mi tady zahýbáš, jo?" Lukáš nasadí maximálně vážnou tvář a upřeně se dívá na Lucii. Ta se snaží se instinktivně do něčeho zahalit, ale ve zmatku se jí to absolutně nedaří. Denisa si sedne na gauč a dělá, jakoby tam ani nebyla. "A co vy tady vůbec děláte?" utrhne se na ní její šéf. "Já, já jsem vám dovezla ty dokumenty, jak jste chtěl a trošku…" "A trošku se vám to tady vymklo, koukám," zahartusí Lukáš, ale z jeho tváře už je cítit určitá hranost, zkrátka je vidět, že ve skutečnosti se, byť pro něj nečekanou situací spíše baví. Vzápětí ale nepokrytě a nehraně zvážní. "To ale vyřešíme později, Lucko, teď s tebou potřebuji mluvit vážně." Lucka přichází k Lukášovi a přitom pronáší otázku, na kterou se bojí znát odpověď, přesto se zeptá. "Neříkej, že Libuška zemřela?" Začínají jí téct slzy. Lukáš ji pevně obejme, cítí, jak se Lucie chvěje. Podívá se jí zpříma do očí, políbí ji a jazykem slízne kapku slz, které se jí kutálejí po lících. Prsty ji začne hladit obočí, nejprve u levého, pak i u pravého oka. Ví, že jí to uklidňuje. Plačtivě na něj hledí. "To zatím ne, broučku, doktoři říkali, že nyní je stabilizovaná, ale ten okamžik zkrátka přijde a varovali mě, že to může být otázka několika dní. Budu muset za ní jezdit, a jestli budeš chtít, občas tě vezmu s sebou i s Filípkem." "To bych opravdu moc ráda, víš, jak ji mám ráda," v Lucce se perou pocity. Vyčítá si, že místo truchlení se nechá načapat v podstatě inflagranti. Je celá nesvá, ale sama neví, jak z dané situace ven. Nejradši by poslala Denisu pryč a celá záležitost jí je trapná. I Denisa je více, než nesvá, chvíli přemítá a pak prohlásí. "Tak já tedy půjdu." Pak vstává a začíná se oblékat. "Tak to teda prrr," zalamentuje Lukáš. "Kam byste chodila, když jsem sotva přišel, ty vaše hrátky tady mě docela zajímají, rád bych se k vám přidal, jestli by vám to nevadilo milé dámy. Lucka zahlídne v Lukášově tváři šibalský úsměv, uleví se jí. "Tak ty mi takhle řádíš, když nejsem doma, jo?" lehce ji plácne přes zadek a pak ji obejme a dlaní jí přejíždí po celé ploše zad. "Takže se k nám přidáš?" jedním okem sleduje jeho reakci, periferně už ale také zjišťuje, co na to Denisa. Ta se trošku nejistě podívá na Lucinku a s jistou opatrností se jí optá. "A tobě by to vážně nevadilo?" Ta jen zavrtí hlavou. "My už jsme se spolu bavili o tom, že bychom vzali do trojky nějakou princeznu a ty jsi překrásná. Že je nádherná, viď Luky?" otočí se na něho. No to já nevím, to já si ji musím nejdřív pořádně prohlédnout," škádlivě se na obě culí. "Co kdybys mi ji trochu předvedla?" Lucka nemešká, přiskočí k Denisce na gauč, dá jí nohy od sebe a roztahuje ji kundičku. "Podívej, jak má krásnou čárečku, ta vůně a počkej, až ji ochutnáš. "No Lůco?! Denisa nečekala, že to nabere tak rychlé obrátky, nicméně jí to není nepříjemné. "Koukni, jak je hned vlhká, čubka jedna," Lucka přejíždí svými prsty a nehty po Denisině hladké pokožce, nejprve na bříšku, na bocích a nakonec na vnějších i vnitřních stranách stehen. Má pravdu, Denisa už je evidentně notně vzrušená, její pičku již totiž zdobí rosa po touze a chtíči vonící, matka příroda zas bere vládu do své moci a Denisino tělíčko mění na milostný chrám, ke kterému se za nedlouho budou modlit Lukáš s Luckou.

No myslím, že je čas začít si tykat. Co myslíte slečno Tarantíková?" šklebí se Lukáš a bez meškání přistupuje ke gauči, na kterém se před chvíli odehrálo lesbické představení, při kterém teklo plno líbezně voňavé šťávy. Lukáš podává Denise ruku a líbá ji na ní, hned na to si ale neodpustí ji pohladit a stiskem mezi dvěma prsty podráždit již opět ztopořené bradavky, které naznačují, že druhé dějství může klidně začít. Najednou sebou ale cukne a prudce se otočí na Lucii. "Co Filípek?" vrací se zpět myšlenkami s erotických výšin. "Neboj, ten chrní, vždyť víš, jaký je to zlatíčko," zašvitoří Lucie. "Pro jistotu se tam zajdu podívat, zatím si tady udělejte pohodlí," prohodí Lukáš a pospíchá zkontrolovat klidný spánek svého prvorozeného. Ten je očividně naprosto v pořádku. Jeho miminkovské myšlenky a pocity plují si na obláčku s kašmíru a tucet víl dobraček teď má na starosti jen a jen jeho bezstarostnost. Sledujíc svého syna přemýšlí Lukáš o životě. Uvažuje nad tím, že každý člověk představuje ve svém životě, ať chce, nebo nechce, hned několik rolí. Třeba on teď dbající o své robě je v roli otce, ale až sejde po schodech dolů, jeho počínání se rázem změní na roli chlípného manžela a zhýralého milence, přestože ještě před necelou hodinou ztvárňoval roli zarmouceného syna. Hlavou mu lítají myšlenky, které ho zásobují rozličnými emocemi. Není ten život takový pomyslný kolotoč, nebo mamutí šapito cirkusového stanu, kde se odehrává každou minutu a vteřinu životní show, která nabízí radost i zármutek, slast i trýzeň? Lukáš si dopřeje ještě několik vteřin pohledu na hajajícího Filípka a pak pomalinku schází po schodech. To už ale slyší slastné vzdychání, jak vidno, pohodlí, které si holky udělaly, jim bezesporu svědčí. Aby také ne. Pohled, který vítá Lukáše, mu vlije do žil spoustu nové energie. Pohled je to přímo rozkošný a jakoby určen bohům. Jeho žena Lucinka, ta překrásná a voňavá víla se totiž mrouská z jeho sekretářkou Denisou. Příroda, ta svůdná pábitelka dokáže vymalovat z lidských těl neskonale působivě krásné obrazce. Lukáš zří obě ženy v poloze 69, jakoby v poloze dvou ryb, z nichž každá se řítí řekou na opačnou stranu, což je ale kolosální omyl. Tyhle dvě rybky plují směrem jedním, unáší je totiž strhující proud bezbřehé rozkoše a slasti. Není nic omamnější, než vůně milujícího se lidského těla. A že tyhle dvě ženská těla voní dvojnásob, není třeba dodávat. Uf, jak já vás nyní již chápu pane Grenouille, nefalšovaný mistře vůní, pomyslí si Lukáš, když skrz jeho chřípí zavane ten božsky zrající odér dvou vlhkých kundiček. Teprve teď si uvědomuje, že i milování může být nezbytnou drogou. On však zanechává chladnou hlavu, v žádném případě nehodlá rozbít to požehnané žensko ženské souznění, alespoň ne prozatím. Hezky zpovzdálí sleduje to holčicí mrouskání, konečně si může prohlédnout svoji ženu Lucinku též z jiného úhlu. Zároveň si uvědomuje, jak svoji ženu zbožňuje a jak po ní touží. Jsou překrásné obě, jak tam tak milostně souzní a vzájemně si jazýčky a hbitými prstíčky dopřávají dávky blaženosti. Jsou do sebe tak zahleděné, že až po chvíli si všimnou, že je Lukáš hladově, přesto s lehkým odstupem pozoruje. "Přidáte se už k nám pane šéf?" zeptá se co možná nejvilněji Denisa. On však jen mlčky a raubířským úšklebkem zakroutí hlavou. Lucie se na něho šibalsky zadívá a usměje. Zná ho, ví, jaké je jeho přání. Proto se jen pootočí na Denisku a švitořivě požádá. "Opíchej mě kočko, mrdej mě jako předtím. Chci tě vykouřit a chci, aby si mě pak omrdala," to už se ale otáčí přímo k Denise a podává ji připínací penis, který leží na gauči. Denisa neváhá a upevňuje si svoji zbraň kolem svého pasu a stehen a už je připravena ke kuřbě. Lucie si před ní lehá a hnedle bere připnutého uměláka do svých úst a začíná ho hulit. Lukáš si představuje, jaké by měl asi pocity, kdyby viděl Lucku kouřit jiného muže. Ta představa mu není zcela odporná, nicméně je také rád, že to, co Lucie olizuje teď je jen uměle prodloužení Denisina klínu. "Omrdej ji," zazní Lukášův rozkaz. "Chci se jí koukat do očí a ty ji hezky šukej," pokračuje s příkazy. Není důvod ho neposlechnout, nikdo není proti. Už to mají přece nacvičené, Déňa přiklekne k ležící Lucince a bez jakékoliv komplikací do ní vstoupí. Však už je Lucinka krásně mokrá a průnik ji vůbec nebolí, naopak, zcela okamžitě ji opět strhává do sexolandu, do Země, kde se rozkoš a slast podávají na hektolitry a na tuny. Lukáš přímo na Lucinku zírá. Dívá se jí do očí a vidí v nich tu nevyčerpatelnou studnu milostné tekutiny, která pumpuje do celého jejího rozžhaveného tělíčka a která začíná vytékat z její šukané mušličky. Souzní s Lucinkou, přesto, že to není právě on, kdo vniká do jejího chtíčem lapeného svatostánku. Však to nebude dlouho trvat a bude to on, kdo vystřídá umělého blahodárce. Je už totiž také zcela svlečený a s penisem v erekci přistupuje k milované Lucince. Ta neváhá a bere ho do úst a chystá se ho zpracovávat jazykem. To už to ale Lukáš chtíčem nevydrží a přirazí svého čůráka Lucii hluboko do krku, až ta zalapá po dechu. Po chvilce svůj pyj vyjme z jejich úst, aby ho tam vzápětí vrazil znovu se stejnou razancí. Denisa zatím buší do Lucinky zezadu svým umělým nabijákem. Lucince začne s úst vytékat nemalá dávka slin. To ale Lukáše ještě víc rozdráždí. "Plivni mi na něj," poprosí rázným tónem. Lucinka ho ráda poslechne, protože ví, co bude následovat. Plivne tedy Lukášovi na ptáka a ten jí ho následně strčí znovu do pusy a začne rytmicky přirážet. Zná svoji ženu dokonale a není pro něj tajemstvím, že touto obsesí je jeho ženuška posedlá. Vymrdává jí pusinku celkem pravidelně a dneska ji o tuto úchylku rozhodně nehodlá ošidit. Pumpuje rytmicky a Lucce začínají vytékat z úst sliny, které kapají na gauč a na podlahu. Je vůči Lucce nemilosrdný, jen hlídá její schopnost dýchat, nechává ji se zajíkat a slinit. Drží ji přitom za zátylek, který skrývají její dlouhé hnědé vlasy. Hledí si přitom vzájemně do očí, oba dva v tom spatřuji cosi magického, ačkoliv to na první pohled může vypadat až příliš brutálně. "Lucko, já chci do tebe," zní najednou z Lukášovo úst. Lucie se otočí a lehne si na záda, její manžel ji jen krátce poškádlí žaludem ztopořený poštěváček a už ho její umělákem zbrocená kunda láká do svých tenat. Lukáš se záměrně lehce nazvedává, aby Lucince dopřál tu, co možná největší rozkoš, kterou si jeho láska zaslouží. Jeho sekretářka zatím masíruje, olíbává a okusuje Lucinčiny prsa a bradavky. Lukášovo erekce je mohutná, buší do Lucie, co se dá, ale sám pociťuje, že nastolené tempo je pro něho celkem vražedné a že musí dbát na to, že muž má někdy veliký oči a jeho tělo může každou chvíli vybuchnout. V tom ho ale přímo zpraží vyřčené přání jeho ženy, které se s jeho úsporným programem moc neslučuje. "Lehni si, chci si tě osedlat," rozhodne se tentokrát poroučet Lucinka. Její muž ví, co bude za chvíli následovat, ale jednak nemá srdce to svému miláčkovi odepřít a jednak doufá, že v náruči těchto dvou dračic pro něho nebude problém, pokračovat v jízdě i po první ejakulaci. Lehá si tedy na gauč a nechává svou milou, aby si na něho nasedla. Její kunda ho natotata a bez milosti svírá. Lucinka začíná svojí velikou jízdu. Nabodává se na manželův kyj bez bázně a hany, užívá si každičký pohyb, tam i sem, dovnitř a ven, nahoru, dolů, Bože, jak je to prosté a přitom tak odzbrojující. "Budu stříkat," hlásí Lukáš nevyhnutelnost, už té slasti bylo na něho jednoduše moc a tak netrvá příliš dlouho a bílé chomáčky jeho spermatu dopadají na zbrocenou píču jeho vyvolené. To už je ale připravená i Denisa, která svým jazykem ochutnává tu bělostnou lávu jednak přímo ze zdroje a jednak ji též olizuje z Lucčina tělíčka. Lukáš má mžitky před očima a zpracovává právě prožité okamžiky. "A nemysli si, že tímhle to pro tebe končí, kamaráde," zubí se na něho jeho milá.

"Tak a teď ojedu já tebe," vyslovuje Lucka své přání, dívaje se na Denisu, přičemž si také nasazuje tu připínací gumovou bestii. Vidí, že její muž má prozatím dost a v rámci manželské solidarity mu chce poskytnout kratoučký čas na zotavení. Sekretářka Denisa rozhodně není proti, lehá si na záda a roztahuje nohy. Lucii dosavadní průběh lesbicky trojkového dýchánku patrně řádně rozparádil, neb si před Denisou nebere servítky, flusne ji na kundičku pořádnou dávku slin a už cpe umělého těšitele do její mušličky. "Chceš mě roztrhnout ty malá couro?" brání se Denisa a bez výčitek se ožene a vlepí Lucii facku, která jen mlaskne. "Ty kurvo jedna zkažená," Lucka si to pochopitelně nenechá líbit a chytne Denisu pevně za ruce a nemilosrdně přiráží, až pokojem opět zavane ta nejkrásnější vůně na Světe, ta vůně symbolizující erotické vzrušení. To Denisina lasturka vysílá zvlhlé signály o libosti Lucčina činění. Přirážení netrvá dlouho a Denisino ladné tělo se začne prohýbat a chvět pod náporem vydatného a oči v sloup obracejícího orgasmu. Cukací a škubací stahy v její kundě jsou toho průkazným důkazem. ""Lehni si, mi tě vyhulíme," shodnou se obě bosorky při pohledu na jakž takž zoceleného manžela a šéfa v jedné osobě. On si tedy lehne a ty spanilé divoženky si k němu přikleknou a střídavě berou jeho ztopořenou hostii do úst. Dělí se o něho poctivě, tu se jedna věnuje kulkám a druhá erektovanému penisu. Olizují, ocucávají, olíbávájí ho, přičemž ho rukama a prsty hnětou a jinak masírují, až je Lukáš opět připraven k akci. "Tak co, ojedeš nás obě?" provokuje otázkou Lucie svého manžela. Ten, jako by se jí chtěl za tu otázku malinko pomstít, si bere nejdřív Denisu, vniká do ní ve stoje, jen si ji opře o kus nejbližšího nábytku. Je fakt, že se mu vždycky líbila a nejednou si ji představoval při onanii nahou a myslel na ní. Tohle dnešní malé vítězné povyražení je tedy alespoň malou náplastí v tak nelítostném období. Když se do sytosti nabaží Denisy, pojme v aktu lásky svoji Lucii, kterou si vezme animálně zezadu, aby ona u toho mohla jazykem obšťastňovat svojí dnes nabytou partačku. Lukáš se má po pravdě co ohánět, aby zvládal nastolené tempo, jelikož obě dryády se zdají být nenasytné. Rajtují na něm obkročmo obě, jedna má v moci jeho kolík, druhá využívá jeho čiperný jazyk, po chvílích si své pozice mění. Ale to už je na Lukáše příliš. "Klekni si," přikáže své milované, strčí ji svůj úd mezi její prsa a pohybuje se mezi nimi hezky od spodu až nahoru, kde na jeho špičku žaludu už čeká její netrpělivý jazyk. Ještě pár pohybů a už z jeho ocasu stříká bílá dávka ejakulovaného spermatu. Většina dopadá na Lucčin jazyk, zbytek na její obličej a její skvostná ňadra. Najednou se z ložnice ozve Filípkův pláč, drobeček s hořlavými vlásky se právě probudil. Asi chtěl být ke svému otci mužsky kolegiální a dopřál mu, stejně jako své mamince několik chvilek v náručí sexuální extáze.

Sladká Jane - Sweet Jane

Chcete si poplakat? Dneska vám totiž nabídnu tuze dojemný snímek. Žádnou čistě romantickou selanku ale nečekejte, i když lásky je v tomto filmu také dostatek. Tento příběh se totiž odehrává v poměrně drsném prostředí narkomanů, feťáků chcete-li. Zárukou kvality je podle mě výborně napsaný scénář, který nabízí jak dojemné chvilky, tak realisticky naturalistický obraz běžného života závislých lidí. Také herecké výkony obou hlavních představitelů, Samanthy Mathis a především Josepha Gordona-Levitta, jehož mladická vizáž mu v sedmnácti letech dovolila ztvárnit patnáctiletého Tonyho, si zaslouží veliký obdiv.

Tak tedy, Jane je mladá, celkem inteligentní žena, která je však těžce závislá na heroinu a jiných drogách. Právě se předávkovala, takže skončila v nemocnici poté, co ji záchranáři jen tak tak zachránili holé žití. Jane však o lepším způsobu života zdaleka nepřemýšlí, neumí si představit život bez drog. Navíc, v rámci různých vyšetření bylo zjištěno, že je HIV pozitivní, ona však tuto zprávu přijme tak, jako by jí bylo oznámeno, že má rýmu, laxně a bez emocí prosí lékařku o dávku morfia. Když jí není vyhověno, rozhodně se, že nemocnice ji nemá co nabídnout a dá se na neohlášený odchod. Prochází chodbou, spíná ruce a cosi si drmolí. V tomto okamžiku ji zpoza skleněné dveře zahlídne právě patnáctiletý Tony, který v zoufalé feťačce spatří modlícího anděla. I Tony je navzdory své dětské nevinnosti rovněž HIV pozitivní a poté co spatří svou cherubínku, je okamžitě rozhodnut nemocnici opustit a sledovat svou vyvolenou.

Filmů o drogách a závislých lidech je poměrně dost, všichni asi znáte Trainspotting a Requiem za sen. Někteří z vás možná viděli Acid House, Human Traffic, případně třeba My, děti ze stanice ZOO, nebo Candy. Sweet Jane je spíše takový malý, nezávislý filmeček a mě se na něm právě moc líbí to, že jednak nabízí drsnou realitu, tak i spoustu emocí, i když to jsou většinou emoce smutné. To spojení dvou mladých lidí, kteří se blízké smrti nevyhnou, ale kteří v sobě objeví zalíbení jeden pro druhého, mě dojalo do té míry, že se bez studu přiznám, že tento film vždycky obrečím. Ne, já u něho nepláču, jednoduše u něho bulím s hlavou zabořenou v polštáři, jako malé děcko.