Osamocený paňáca

Tam někde v dálce zjevil se šašek,

co vize měl a oči nekalila mu krátkozrakost,

on neviděl jen černou a bílou, též

lid nevnímal jen jako kostry obalené masem, on totiž

auru zřel u každé lidské bytosti, neb

chápal události minulé, přítomné a nastalé.

Kašpar bylo jeho jméno a on neznal pravdu o tom,

kým byl seslán, ale rozuměl dobře důležitosti jeho poslání.

Měl totiž pomoci lidstvu, zbavit ho tíže,

co samo si na svá bedra dobrovolně kladlo, když jak

pejsek za svou huňkou hnalo se za mamonem

vlastní nadřazenosti a nabubřelé povýšenosti.

Tak mluvil k prvnímu králi, co šel mu vstříc.

"Králi, ve své počestnosti a uvědomělosti

nabízím vám své oddané a bezelstné služby,

budu vizionářským vůdcem a prvním rytířem,

co beze zbraně povede lid k lepším zítřkům,

nepotřebuji vojsko, ani služebnictvo, jen

nech mě mluvit můj spravedlivý a moudrý pane."

Král sice spravedlivý byl, avšak moudrý jen zpola a tak

šaškovi mluvit nedovolil, jen zbrkle pronesl.

"Jsi klaun, tak skákej, kozelce metej a lid rozvesel,

na mluvení tu jsou jiní, rádců mám dost, copak nevidíš?"

A vskutku, rádců měl král požehnaně a ti

hubou a pantem mleli hodiny, dny, měsíce a roky,

slov z jejich mord padalo přehršle, ale kloudná rada žádná.

Šašek prochodil něco škrpálů a navštívil desítky států,

všude mu však hráli tu samou písničku o rádcích, a tak

čas plynul a lid dál pod vedením svých neuvážených králů

plundroval Svět a ubohému Kašparovi z toho bylo ouvej,

ale mluvit nemohl, jelikož král dal mu jazyk utnout a tak

nebožák mohl jen dál skákat a kozelce metat,

slzy valily se z jeho vizionářských očích, však marně, když

každý se jen smál jeho přemetům, fíglům a trikům.

A tak stále dál lid pustošil ten dar, co mu byl dán a

příroda chřadla, až byla dočista zdevastována,

zvadla a nemaje odporu proti lidské bezohlednosti,

pozbyla svou neutuchající krásu a zcela zahynula a tak

Země pozbyla přírodu, faunu, floru a též pozbyla viníka,

tu holotu, sebranku, chátru a lůzu lidskou,

marnotratnou, sobeckou, bezohlednou a necitelnou, a tak jen

znavený paňáca jsa nesmrtelný kráčí sám zpustlou Zemí.