sobota 31. ledna 2015

Mučedníci (Martyrs)

Přesto, že nejsem typickým milovníkem horrorů, na tento film vás přece jen upozorním, i když stále přemítám, jestli činím dobře. Tento snímek mě ale šokoval do té míry, že vám o něm napíšu pár vět. Nejprve vás ale musím ujistit, že skutečně nejsem milovníkem násilí a to především k ženám, což je paradoxem, protože tento film ryzím násilím překypuje a to v dost naturalistické formě. On to totiž není typický horror, ve kterém se partička přiopilých, či zhulených teenagerů ocitne shodou náhod a nehod na nějakém opuštěném místě, kde na ně vybafne jakýsi bubák, který je celý příběh ohrožuje a postupně zabíjí, abyste těsně před titulky mohli vidět zamilovaný pár, který to veškeré utrpení přežil, zatímco mrtvá těla jejich kamarádů jsou zohavena a rozřezána na kousky.

V tomto příběhu nejde o to, kdo násilí páchá a na kom, nýbrž o to, proč to dělá. Příběh je, jak to u horrorů bývá velmi jednoduchý, důležitější je jeho atmosféra. Věřím tomu, že spousta z vás sledování ukončí po několika minutách. I já jsem měl nutkání film vypnout, jenže atmosféra Mučedníků je tak zvláštně omamná a já jsem se po několika dalších minutách přistihl, jak se chvěji nedočkavostí, proč se přede mnou odehrává to, co vidím a to přesto, že mnou celou dobu cloumal vztek propojen s marnou touhou mýt schopnost hlavním hrdinkám pomoc. Násilí je zde totiž zobrazováno bez příkras a v koncentraci takové, že vám to připadá až neskutečné. Velikým rozdílem od ostatních horrorů je také myšlenková linie, kterou většina horrorů postrádá. V konotacích je také kromě hororů též uváděno drama a thriller. A jaká je ta myšlenková linie, ptáte se? Snad neprozradím moc, když napíši, že se jedná o stavy těsně před smrtí, při umírání. Tato myšlenková linie se začne odvíjet až ke konci filmu, což je záměrem tvůrců, divák si prostě musí spolu s hlavními postavami projít proces mučení… Ale to už prozrazuji možná moc…


Závěrem vám ještě doporučím, abyste se, pokud chcete film dokoukat, smířili s tím, že násilí zkrátka existuje a je nedílnou součástí našich životu. Otevřete bránu, o které jste si mysleli, že pro vás zůstane uzamčena. Já jen už zopakuji, že nejsem milovníkem horrorů, takže moje doporučení možná nebude sofistikované…


Žádné komentáře:

Okomentovat