V červených šatech
královna noci vrací
se k ránu domů,
krev rozbouřená
koluje ji v žilách,
touhou je zmítaná, po
muži prahne,
kapičky slasti
orosily její pahorek,
nožky ďábelsky
čarokrásné
v střevíce obuté na
vysokých podpatcích,
jen hory mohou
působit tak majestátně,
když kráčí honosným
krokem ulicí,
po schodech stoupá,
odemyká byt,
bude sama, nebo na ní
někdo čeká?
Byt je prázdný, zdá
se, špatná zpráva,
je lehce unavena,
však roztoužená,
vášeň spaluje její
hebké tělo,
šaty už sotva svírají
dar nebes,
to tělo, jež zrodilo
se k milování,
myšlenky hříšné derou
se ven,
svlékat se počíná,
chce se osvobodit,
ňadra pevná z tenat
se dostávají,
pohled pro bohy,
honosné vršky
dmou se do výšin, za
obzory vidí,
jak očí její, když
topí se v rozkoši,
bohyně se svléká,
hladí se,
doteky sebe samu
svádí,
ve svých prstech
svírá vřelost
chtíčem ztopořených
bradavek,
horkostí je omámena,
usedá na židli,
šatičky sklouzávají k
zemi, nakonec
se zadrhnou v oblasti
svůdných kolen,
bohyně je téměř nahá,
touhou žhne,
ústa lačně lapají po
mužské blízkosti,
po polibku, po
erotickém ráji,
povzdechne si, nechce
být sama,
náhle,
šramot, klíč v zámku,
někdo přichází,
milenec její zjeví se
ve dveřích, zří ji,
spěchá k ní, políbí
ji, obejme, sevře jí,
milování je na spadnutí
a rázem
červené šaty v tanci
k zemi padají.