Spratek Markéta - část 4

Je sobotní večer a je tomu právě 2 roky, co se nalézám v ráji, v tom profláknutém edenu, který nám byl původně slíben, ze kterého jsme ale sami vyštvali svou chamtivostí a pokušením, svedeného později na hada pábitele. Ano, dnes tomu je 730 dní, co jsem si směl přivonět ke květině, nebo spíše k věčnému poupátku, které mě bude doprovázet celým mým životem a bude mi vždy na blízku, přestože bude ode mě fyzicky jakkoliv daleko. Její jméno mi bylo vpraveno do mozku takovou sílou, že utopilo veškeré náznaky rozumného uvažování. Ach, jak ti teď rozumím milý, dvojitý Humberte, smím-li ti tikat, nyní už vím, jak smrtelně hořký musel být ten nápoj, který ti dali vychlemtat tím, že ti vzali tvojí milovanou a životadárnou Dolores, ano tu, kterou si ve jménu nepřekonatelného hříchu, a milostného bláznovství přejmenoval na Lolitu. Ano vím to, přesto, že má Majky není tak mladá, jako tvá Lo, neměl bych mýt tedy pletky ze zákonem, však hloubka propasti v podobě šílenství a toužící blázniviny, před kterou nás osud ve své zvrhlé hravosti postavil, je totožná. Miluji Markétu hluboce, vášnivě a uhrančivě, miluji ji tak, jak jen matka může milovat dítě, které právě opustilo její tělo a právě se vtiskává do matčina prostého bytí. Miluju Markétku ze vším všudy, miluju to, jakým způsobem si stříhá nehty, miluju to, jakým způsobem drží příbor, když jí, miluju to, jakým způsobem žvýká, chodí, spí, mluví, směje se, pláče, jak se zachumlá, když je jí zima, jak se ošívá a jak je neklidná, jak rozhazuje rukama, když se durdí, miluju to či ono, jen když to dělá moje vše obsahující Markétka. Ach můj osude, můj pane, děkuji ti za to, že smím popíjet vodu s její studánky, jen tě prosím o to, aby tato její tekutina byla vždy pohádkově čirá. Se mnou si dělej, co chceš, muč mě, týrej mě, jen neubližuj ji, neubližuj tomu věčnému ptáčátku, vždyť to pískle si okusilo tolik zla ještě předtím, než se naučilo létat. A zachce-li se ti a rozhodneš-li o tom, že můj malicherný život má být ukrácen pro kterýkoliv hřích, který jsem spáchal, či spáchám, ba dokonce i pro hřích, který spáchal, neb spáchá někdo jiný, prosím tě děj, ať se o Markétu může postarat Kristýna, její siamské dvojče, sestra ve zbrani i v lásce a její andělský spasitel. Ta, jejichž bezelstné a láskou posvěcené skutky byly vybrány pro záchranu toho děsivým dětstvím trápeného roběte.

Sedím v pokoji u počítače u holek doma. V bytě, který pořídila Kristýna, aby tu mohla žít s tím naším andílkem. On je to spíš andílek s pěknou tlupou čertíků v těle. Už od úplného začátku vztahu s Majky by bylo jasné, že Kristýnka musí být a také vždy bude součástí jejího života, že přesto nejede vlak. Souhlasil jsem i přesto, že zprvu jsem měl obavy, zda pro mě nebude tento trojhlavý způsob života a souznění příliš velké sousto, ale tyto nejistoty se ukázaly být zbytečné. Kristýna je jednak žena tuze nádherná a milování s ní je velmi náruživé a slastné, zároveň je to člověk na úrovni a přirozeně inteligentní, její způsob uvažování je tak trošku zvláštní, dalo by se říci schyzofrenní. Když je potřeba uvažuje zcela pragmaticky a prakticky, což ji umožňuje se o sebe a o Markétu výtečně postarat, na druhou stranu dokáže být snad ještě víc rozpustilá a svéhlavá než je Majky, což je obě spojuje okovy tak pevnými, že by je nerozťal ani King Kong. Jelikož Kristýna pracuje coby překladatelka francouzštiny, následkem čehož jezdí často za hranice, domluvili jsme se tak, že pokud bude Krista doma, budeme žít všichni tři u nich doma, a v době kdy bude pryč, tak budeme s Majky obývat můj byt. Všem nám to vyhovuje a zatím nám to takto funguje. Také jsme s Kristou tajně dohodli, že se Markétě pokusíme alespoň nepatrně vynahradit její zmrvené dětství a necháme ji tedy hltat život plnými doušky a budeme ji neustálou oporou. Jestli jsme udělali správně, netuším, protože Majky asi naše tajné plány prokoukla a pod heslem "podáš mi prst, ukousnu ti celou ruku" se začala chovat jako neřízená střela a stal se s ní ukázkový hajzlík. Naneštěstí jsme si z toho s Kristou dělali sami srandu a tak se do našeho domácího slovníku celkem snadno zakořenila věta: "Tak si představ, co ten náš spratek zase provedl". Jakmile Markéta zaslechne od někoho z nás tuto hlášku, tak s pištivým smíchem zdrhá někam se schovat. Jako tuhle v létě, bylo hrozně horko, ale holky se rozhodly, že vyrazíme na nákupy do vedlejšího města a to vlakem, či autobusem. Byl jsem prozíravý a tak jsem je nechal jet samotné a sám si užíval nabyté volnosti. Vyrazili hned dopoledne a vrátili se až k večeru, každá obtěžkána asi třemi taškami. Ačkoliv se den už loučil a předával vládu noční paní, teploty venku byly stále na padnutí, holky rozkoply dveře a Krista už mi od dveří hlásila. "Ten náš spratek se zase předvedl", spratek odběhl do kuchyně s tím, že má obrovskou žížu a přitom sebou mlátil smíchy o zem. "Copak provedlo to naše culíkaté štěstí, Kristýno", ptal jsem se schválně nahlas, aby to slyšelo i to právě limonádou se dávící a prskající culíkaté štěstí. Ano, Markéta si před několika měsíci nechala narůst její havranovitě černé vlasy a tak její hlavu zdobily dva holčicí culíky, jejichž konce sepínaly obligátní "berušky". Tohle vzezření doplnily letní šatičky a nezbytné podkolenky a Lolita byla na světe. "No ty vole, Martine, představ si to", začala mi Krista líčit právě prožité alotrie, "sedíme ve vlaku cestou domů, sami v kupíčku a ona", ukazuje rukou do kuchyně, "jak tam tak sedí, naproti mně najednou roztáhne nohy a začne si honit pindu?! Ale jak, kdyby si to viděl, byla k neudržení, stoupla jsem si radši mezi dveře od kupíčka, kdyby někdo šel, pak si strhla kalhotky a hodila je po mě, byla jak šílená, nakonec se krásně udělala", nedokáže popřít vzrušení Kristýna a tiše dodává. "Nejhorší na tom je, že mě fakt dostala, hrozně mě to taky vzrušilo a nejradši bych si k ní klekla a ochutnala ji, ale to přece nejde tohle", klepe si na čelo. Chvíli jsem lapal po dechu a pak zavolal do kuchyně, "Markéto, kdepak si, chceme s tebou mluvit". Spratek přišel do pokoje a v každé ruce držel půllitr s limonádou. "Dáte si, určitě máte žížu, ne?", tlemí se. "Majky, nezdá se ti, že už to trochu přeháníš", udeřil jsem na ní s vážným výrazem. "Jak přeháním?", snažila mluvit žertovně, ale bylo vidět, jak se zarazila. "No v tom vlaku", podporuje mě Kristýna, "přijde ti to normální, honit si kačenu ve vlaku, ve kterém je plno lidí?" "Ale, vždyť jsme v tom kupé byly samy", snažila se bránit Majky, "a ty si hlídala, jestli někdo nejde, já to nemyslela zle, měla jsem prostě chuť, no, kdybych tam byla sama, nikdy bych to neudělala, nejsem pitomá, myslela jsem, že to pochopíš jako vtip, no?!", koulela očima a pozorovala nás, jak na to budeme s Kristýnou reagovat. Kristýna: "Já vím miláčku, ale já prostě potřebuju vědět, zda chápeš, že už je to trošku za hranicí, víš?" "Ale to já přece dobře chápu, nedělej ze mě magora a nymfošku, já netušila, že z toho uděláš takový dusno, vždyť spolu děláme i horší věci, ne? Nikdo nás neviděl, tak už se na mě prosím nezlob, já už budu hodná, slibuju", culila se, protože viděla, že už nám s Kristou začalo taky cukat v koutcích a že tu přísnost už dlouho neustojíme a začneme se smát. "Ty jsi teda čertovo dílo", objal jsem ji. "No bejt váma pane, tak se tomu moc nesměju, stejně je to hlavně vaše chyba, protože celou dobu, co jsem si to dělala, jsem myslela jen a jen na vás, moc tě mi chyběl". Už byla zase ve svém živlu, protože viděla, že už se na ní nikdo nezlobí. S Kristýnou jsme se potom ještě shodli na tom, že tu živelnou neomezenost Markétce vlastně tak trošku závidíme a zároveň nám to tenkrát bylo k dobru, coby předehra pro nadcházející večer. Věděli jsme jasně, že tato historka je jen jedna z mnoha a že nebude dlouho trvat a Majky vymyslí něco ještě daleko šílenějšího a že se na to svým způsobem i těšíme.

Chod této ne standartní domácnosti neřídí nikdo, určili jsme si základní pravidlo: Kdo přijde dřív domů, udělá zkrátka to, co je potřeba podle posloupnosti: nejdřív je potřeba se nasytit, pak uklidit, případně vyprat, vyžehlit a další práce, s tím, že praní a žehlení zajišťují výhradně holky, já zařizuju různé opravy a další nepříjemnosti. O vaření se jakž takž dělíme. V otázce sexu jsme samozřejmě všichni volnomyšlenkáři. S dané situace přirozeně vyplynulo, že pojítkem "rodiny" je Majky, a tak ji necháváme určit obsazení členů milostných aktivit. Pokud se chce pomilovat pouze s Kristou, já ji v tom nebráním, touží-li jen po mě, Kristýnka ráda ustoupí. Většinou to ale stejně dopadne tak, že skončíme v posteli, případně i jinde, všichni 3. Experimentům se nebrání nikdo z nás, život je to tedy pestrý, bohatý, láskou, touhou a něhou protkaný. Díky Bože za ty dary.

Několik měsíců poté, co jsem začal žít v tomhle dvoukundím edenu, mi byl představen Radek, což je Kristýnčin otec. Musím se přiznat, že s člověkem jeho ražení jsem ještě nesetkal a následné přátelství s ním vnímám jako něco, co mi hrozně pomohlo a nesmírně si tohoto přátelství vážím. Radek je totiž člověk, který svou nesmírnou a odzbrojující inteligencí a chápavostí dokáže člověka nikoli manipulativně táhnout, nýbrž přirozeně povýšit jeho uvažování do té míry, že člověk je poté sám jistější a rozhodnější na cestě svého života. Když jsem ho viděl poprvé, řekl jsem si, že asi tak nějak by měl působit pravý šlechtic. Působil velmi honosně, a to přesto, že hábit, který měl na sobě, byl zcela obyčejný a při bližším ohledání i lehce špinavý. Inu bylo vidět, že stesk, se kterým se musel popasovat po smrti jeho milované Jenovéfy, Kristýnčiny a v podstatě jakoby i Markétiny matky byl pro něho velmi tíživý, a že jeho oděv života bude navždy už tak trošku špinavý. Radka vskutku předchází jeho moudrost, on však není tím typem intelektuála, který pouze v úkrytu svého pohodlného divanu filozofuje o všem a s každým. Ten miluje život každým coulem a chápe, že každé období radosti musí být vykoupeno minimálně stejným množstvím strastí. A co zbožňuje nejvíc je prostopášné tlachání o ženách, což mu přináší neskutečné potěšení. U skleničky dobrého vína, či něčeho tvrdšího vždy přidá několik rozšafných a košilatých historek ze svého života, což mu ale z legrace Kristýna vždy vyčítá. "Kdyby to slyšela mamča", spílá mu vždycky v žertu. Jednou, když jsme u něho tak trošku oslavovali, se opil více, než bylo zdrávo a bezmezně se rozplakal, nikam však neutekl, jak by to asi kdejaký zbabělý muž udělal, jen pouze svíral svou sklenku whiskey a po tváři mu tekly slzy. Poté vstal, domotal se ke stolu, u kterého seděly holky a poklekl před nimi, řka "Kdyby mi Bůh, na kterého tak obezřetně věřím, dal na výběr buď sto nejkrásnějších dívek světa na celý život, nebo jen jednu v podobě Jenůfky a to je jen na pouhých pět minut mého žití, bez přemýšlení byl zvolil vaši matku, moji zbožňovanou Jakůfku. Načež holkám něžně políbil tváře. Jednou mi řekl, že si myslí, že muž dokáže milovat spoustu žen, ale že správný muž si musí určit, která z nich bude ta nejlepší, ta jedinečná a v jeho srdci navždy planoucí. Že to je známka ryzího mužství. Pro něj to byla právě jeho Jenovéfa a její předčasné úmrtí bylo pro něj, dle jeho slov podpásovkou od Boha, o jehož existenci prý tehdy silně zapochyboval. Také se mi svěřil, že nebýt Kristýny, přemýšlel by o brzké návštěvě své ženy na onom světě. V ten samý den mi také sklonil obdiv a zároveň podporu za to, že dokážu, jak on si myslí alespoň trochu ukáznit ty dvě vichřice vtělené do jeho dcery a jeho schovanky. Jemu je jasné, že obcuji s jeho dcerou a to za pomocí mé milované a zbožňované Markéty. "Víš, život není černobílý a nedá se žít podle předem připravených tabulek. To, co se jednomu zdá jako nechutnost, druhého může naplňovat a nikdo nemá právo hodnotit, který způsob života je ten pravý. Já svojí Jenůfu bral jako Bohyni, není dne, kdy bych na ní nepomyslel, ale nejsem přece tak starý, abych přestal žít a bezmocně čekal na kluky s rakví. Jsem hrozně rád, že mám u sebe Sáru". Sára je jeho přítelkyně, kterou si po nějaké době našel a moc milá společnice. "Jednou bysme se mohli všichni domluvit, ty, já, Markéta a Sára a překvapíme Kristýnku ve Francii, když o ní furt tak básní. Viděl jsem spoustu fotek a řeknu ti, ty Francouzské Alpy, to musí být tedy honosný a dech beroucí pohled. Sakra Martině, vždyť ti přece víš, že tu tvojí Markétku beru jako svoji dceru a víš dobře proč. Se ženou jsme dělali, co jsme mohli a dělali bychom ještě víc, kdyby byla Jenovéfa neonemocněla. To, že žijete takhle ve třech je zcela jistě zvláštní, ale v podstatě je to přirozené vyústění toho, co se stalo. Božínku Martině, kdybys to "cikáně", tenkrát viděl, když ji Krista poprvé přivedla k nám…"

Tak tedy je sobota večer a já sedím u compu v tom našem trojčlenném ráji. Jo v ráji, když ono tu vypadá spíš jako v pekle. Kristýnčin a Markétin byt je vzhůru nohama a to přesto, že jsme 2 dny trávili balením. Krista si to míří na 3 měsíce zase za prací do Francie a Markéta se stěhuje na tu dobu ke mně. Je zajímavé, že Markétino chování se v době, kdy je se mnou sama do jisté míry mění. Zatímco s Kristýnou se chová jako naprostý živel a oslovení spratek je pro ní spíše pochvala, tak když je se mnou sama, chová se o mnoho jemněji, decentněji a něžněji. Opečovává si mě a hýčká. Miluje vaření a různě mě hostí a podstrojuje mi a úklid pro ní najednou, jakoby zázrakem, také není problém. Zatímco nejčko je v bytě prostě hrozný bordel. Zatímco Kristýnčiny věci jsou pečlivě sbalené a připravené, o Markétiným šatstvu se toto říct nedá. Trička, svetry, kalhoty, spodní prádlo, ponožky, zkrátka všechno je to rozházené, kde se dá. Holky jsou ve vaně a vzájemně si myjou vlasy a bůh ví co ještě, ale to mě teď moc nezajímá, chci mýt alespoň na chvíli klid, docela jsem rád, že budeme teď na chvíli s Majky sami, snad se zase trošku uklidní a bude si mě hýčkat a konejšit. Bude to ta starostlivá a milující Markéta a ne ten rozjívený parchant, kterému není nic svaté. Je dobře, že chodí do práce, prodává v cukrárně, dřív dělala přímo ve výrobně, což jí prý bavilo o hodně víc, protože si s těma sladkostma a dortíkama mohla víc pohrát, ona je hrozně šikovná a vlastně je i vyučená cukrářka, ale prodávat jí taky baví, prý alespoň zase vidí jak to těm lidem chutná. Původně jsem chtěl začít pracovat, ale vzdal jsem to v tomhle… "Fuj, Markéto, ty si přece takový čuně", ozývá se Kristýna z koupelny následovaná smíchem Markétiným… ale vzdal jsem to v tomhle bordelu a stejně počítám, že holky za chvíli vylezou a my budeme nutit toho uličníka nevycválaného, aby si zabalil svoje věci. A tak jen tak surfuji po netu a čtu si zprávy, abych měl přehled o tom, co se děje doma i ve světe. No a už je to tady, do pokoje vbíhá Markéta, pochopitelně nahá a zcela mokrá. "Proč se neutřeš, a copak si zase provedla ty spratku náš, proč ti Krista nadávala?", pokládám otázky, ačkoliv vím, že odpovědí se dočkám až od Kristy. "Stejně je to zase vaše chyba vy zvrhlíku nechutná", ukazuje na mě zlostně prstem a mizí do obýváku. Za chvíli se z koupelny vynoří Kristýna, jednu osušku kolem těla, do druhé zamotané vlasy. "Prosím tě, ty si koukal s Markétou na porno?" ptá se mě. "Hmm nevím, možná, ale vždyť koukáme normálně i spolu, v čem je problém?" "No a v tom pornu, byla nějaká scéna s pissem…", zní otázka. "Co? No neříkej, že se na tebe…? "Jo", sama dokončuje větu, "normálně se na mě vychcala, jen tak bez varování", kroutí nechápavě hlavou. "A víš, že je to možný, asi tam byla jedna čůrací scéna, smála u toho jak prdlá a říkala, že si to chce vyzkoušet", vzpomínám si na nedávné sledování filmů pro dospělé. "No, tak to ti pěkně děkuju", čertí se Kristýna. "Tak vidíte, že je to vaše chyba vy deviante", vběhne zase do pokoje Markéta a šermuje přede mnou rukama. "Nemávej tady těma rukama a padej se utřít a příště mě alespoň varuj, ty prase jedno", rozkazuje ji Kristýna. "A hned na to si zabalíš a sama, bez pomoci, chci mýt taky před odjezdem trochu klid". "Přesně tak", přidávám se, jenže to Markétu ještě víc rozdráždí. "Vy buďte radši ticho, vy úchyláku úchylná", poskakuje přede mnou a chechtá se. "Bože můj, nešermuj tady a upaluj se utřít, dělej, chyt ji, já ji utřu, než tu bude všechno mokrý", přináší Kristýna z koupelny suchou osušku. Já Majky chytnu zezadu za ruce a pevně ji držím, zatímco jí Krista otírá tělo. Když se ji přiblíží ke klínu, Markéta zakloní vzrušením hlavu. "Jo, hezky mi to udělej, prosím, budeš dlouho pryč a chybět nám, tak ať si to naposled užijeme", procedí chtivě skrz zuby. Podívám se přes Markétino rameno na její věrnou a oddanou sestru v lásce, ona se podívá na mě, má mrdání v očích. Oba víme, že není cesta zpět…