Dneska začnu vzpomínkou na vtipnou historku, která se mi stala 25. června 2009. Byl jsem tehdy se svými kamóškami Lenkou a Petrou, což jsou sestry na koncertě mých milovaných Depeche Mode v Praze. Byl to myslím druhý koncert v právě otevřené Synot Tip Areně. Show začala už v 20,00, aby mohla být ukončena kvůli hluku ve 22,00 a aby mohli občané s okolí jít v klidu spinkat. S holkami jsme se dohodli, že předtím než se přesuneme na plánovanou after party, tak se trošku projdeme po Praze a odpočineme si. Vydali jsme se tedy k našemu autu, které jsme měli zaparkované nedaleko, občerstvili jsme se, holky se upravili a pomalinku jsme se vydali na tu after party. A tehdy se to právě stalo. Bylo zhruba půl jedenácté, čili už byla tma. Ušli jsme asi 100 metrů od auta a procházeli jsme dlouhou ulicí, na jméno se mě neptejte, neb nejsem Pražák a navíc můj orientační smysl je naprosto mizerný, stačí mi, abych se 2x otočil a už nevím, kde jsem. Takže, ocitli jsme se v té dlouhé ulici a to v momentě, kdy široko, daleko nebylo ani živáčka. A najednou jsme zaslechli nějaký zpěv a netrvalo dlouho a my jsme měli šanci spatřit původce toho zpěvu. Kde se vzal, tu se vzal, zpoza roku chlap jako hora. Lidičky, kdybyste ho viděli, statný, vysoký, urostlý, v obličeji pohledný, charizmatický a nelžu vám, ten chlap musel mýt hodně přes 2 metry, připadal mi jako obr. Pánové, byl to muž, ze kterého byste zákonitě museli mýt respekt, a vám milé dámy mohu s klidem říct, že při pohledu na něj by se vám zajisté rozbušila srdéčka a v klínu byste měli takový čertíky, že byste mohli gaťky ždímat. Navíc, jak byl oblečený, kožené kalhoty a boty jako malé lodě, a pak měl takový zvláštní hábit, či pelerínu a jinak už ho zdobily jen jeho holé, obrovské a svalnaté ruce, nebo spíše hnáty, či palice. Věřím tomu, že ten muž by byl schopen zabít krávu ránou do hlavy. Levou rukou si máchal do kroku a pravou rukou si přidržoval kus klády, kterou měl hozenou přes rameno. Ta kláda měla zajisté 80 kilo a on jí nesl, jako by to vetchá větévka. A zpíval si do kroku "Když jsme táhli k Jaroměři…", dodnes si pamatuji ta slova, která vycházela z jeho úst tak hřmotně a hlasitě, že jí musela slyšet půlka Prahy. Takhle já si představuji Krysaře, akorát Krysař je smutný muž, kterého se lidé bojí a štítí se ho, kdežto tento chasník byl i přes svou horovitost zajisté příjemný společník, s jehož pronikavých očí totiž sršelo jen a jen dobro. A jak se objevil, tak také zmizel. Dodnes vidím tu jeho mužnou, ale přesto laskavou tvář a jeho rty, ze kterých rezonují ta slova lidové písně. Když zmizel, podíval jsem se na holky a s jejich nechápavých pohledů jsem mohl přesvědčit o tom, že viděly to samé, co já, nicméně jsem i zeptal, jestli viděly chasníka s kládou na rameni a zpívající si do kroku. Lenkou s Petrou přikývly, načež jsme se nekontrolovaně rozesmáli. Dodnes nevíme, jestli to byla nějaká sázka, nebo jestli to někdo netočil skrytou kamerou, nebo Bůh ví co ještě, nebo to byl opravdu podivný dřevorubec, který Prahou jen procházel a mířil si to k té Jaroměři. Důležité je, že kromě úžasného koncertu jsme si s Prahy odvezli tuhle vzpomínku. 
A teď ještě něco o letošních Vánocích. Proběhly docela v klidu, až na to, že se mi stala taková nehoda. Při přípravě místa na Vánoční stromek jsem zajel nohou pod křeslo tak nešťastně, že jsem si ztrhnul celý nehet na palci pravé nohy, takže moje noha vypadá, jako kdybych prošel mučením mafiánských zločinců, kteří se ze mě snažily dostat nějaké, pro ně důležité informace. Jsem prostě kopyto, no. Doufám, že u vás proběhlo vše bez nehod a v pořádku…!?
Doufám, že u vás proběhlo vše bez nehod a v pořádku…!?
Žádné komentáře:
Okomentovat