Sedíc v šenku, spatřím Kačku
a že má život na draka.
Ptám se hloupě
proč tak skoupě?
Ať přidá slov, přece.
Že ve jménu raka,
prsou nemá více.
Rozepíná košilku
a já vidím za chvilku
jizvy místo ženy.
Za ten pohled cenný,
vděčím se jí polibkem
a pelyňkovým přípitkem.
Pak za svitu Měsíce,
požehnám té děvence.
Slzy zdobí naše líce,
co když nespatřím jí více?
A tak, že jsem kmán,
opiju se bolem, jak Dán.
Žádné komentáře:
Okomentovat