Tak by se občas dal nazvat stav vztahu, který spolu prožívají muž a žena. A jak by také ne, vždyť se přece říká, že muži a ženy jsou z jiné planety, Mars a Venuše, uvádí se. Problém je v tom, že oba zástupci tohoto lidského pohlaví žijí na planetě jedné a to na Zemi a dokonce jim bylo dílem osudu určeno býti jedním druhem, tudíž je nutno, aby se rozmnožovali. Ba co víc, postupem času a vývojem se s původně s animálního druhu, který žije instinktivně a pudově vyvinul jedinec, který si vlastní nerozvážností v podobě přílišného vývoje své mysli a později i ega, zkomplikoval situaci a to tím, že kromě touhy a chtíče, potřebuje pro svůj partnerský život občas i takové věci, jako je láska, cit, něha, nebo snad dokonce i oddanost. Všechny tyto aspekty jsou tuze příjemné, bohužel ale jen v případě, je-li vám jich přáno a dostáváno. Pokud tomu tak není, člověk se cítí smutně, mizerně a mnohdy i zoufale.
Také je nutno podotknout, že společenský vývoj mužů a žen se vyvíjel nerovnoměrně a to na úkor žen, o kterých se dodnes nelichotivě mluví, jako o slabším pohlaví. Již dávno se pomyslné vlády nad Zemí chopil muž a ženu považoval a v některých souvislostech i kulturách, či náboženstvích do dnes považuje, jen jako svoji ozdobu, případně jako nosičku svého potomstva. Moderní a technická doba dosti hrany tohoto nesouladu otupila, nikoli však úplně a tak žena musela nalézt zbraně, se kterými by mohla proti této mužské nadvládě bojovat. A tuto zbraň žena našla a to v oblasti, která je pro muže nejchoulostivější a nejzranitelnější, sice v erotice a sexu. Odjakživa je určeno, že muž se stará o potravu a zároveň poňouká ženu se rozmnožovat, aby se ona mohla starat o budoucí generaci.
Ale s moderní dobou si ženy dokázaly své jednání vycizelovat tak, že pomalinku, ale jistě dokázaly převzít vládu nad Zemí a to dokonce takovým způsobem, že muž má stále pocit jisté nadvlády, situace se však už mění, není-li už zcela jiná. Zatímco v pravěku muž ženu zkrátka a dobře obskočil a pokud se zadařilo, tak ji i obtěžkal a nic jiného neřešil (neumím si představit neandrtálku, jak vyčítá svému "partnerovi", že ani neprožila orgasmus) a v podstatě ještě v nedávné historii muž činil to samé díky svému egoismu a sebestřednému uvažování, které doprovázely společenské a kulturní zvyklosti. Ženy už byly schopny rozeznat, zda se jím milování líbilo a zda byly zcela uspokojeny, ale o takových věcech se mluvit nemohlo a tak ženy mlčely, při nejlepším se svěřily své nejlepší kamarádce. Technická doba ale situaci rapidně změnila a tím se dostávám k meritu věci. Touha žen po rozmnožování a po potomstvu zůstala, ale ženy stále více samozřejmě preferují nutnost a potřebu svého uspokojení. S kvapným nástupem těchto nových morálních kodexů a ve světle společenské otevřenosti a částečně i vlivem pornografie, kterou někteří jedinci bohužel vnímají jako reálnou podobu erotiky a lidské sexuality, se ze sexu stal tak trochu závod, ve kterém ženy povýšily svoji nutnost žíti s alfa samcem na n-tou, respektive si ji plně uvědomují a jdou si za ní, což se muži ve své hrdosti a pýše snaží splnit, mnohdy však marně, což už v tak ukvapené době, která partnerským vztahům spíše nepřeje, na pohodě zajisté nepřidá.
A to nabádá zamyslet se, kde se stala chyba. Ano, důvod, proč si muž a žena ne zcela rozumí, ačkoliv po sobě touží, nebude jeden. Ale uvažujme čište filosoficky. Řekneme, že láska i touha jsou v podstatě jen chemické reakce odehrávající se v našich tělech. Tudíž mě napadlo hledat onu příčinu ženskomužského hašteření a nesouladu právě uvnitř lidského těla a to přímo v jeho středu, ve kterém se nachází genitálie, čili pohlavní orgány. Základní motivací pro milování je přece sexuální vzrušení a samotný prožitek z milostného aktu zakončený vyvrcholením, neboli orgasmem. Podle mě je právě tento prožitek aktu a orgasmu u obou pohlaví rozdílní a to především v intenzitě a mocnosti prožitku. Všichni přece víme, jak probíhá a vypadá lidské vyvrcholení a není pochyb o tom, že tady byla příroda vůči ženám o mnoho štědřejší a pestřejší, ačkoliv díky společenským zvyklostem, o kterých jsem se již zmínil, se to tak neprojevovalo. Ženský orgasmus je o mnoho silnější, než u mužského vyvrcholení. Také je o mnoho delší a především ženy ho vnímají emotivněji, než muži. Mnohá žena se po něm rozpláče, či jinak projeví svoji spokojenost. Zatímco muže žene pouze jen pud, jelikož jeho orgasmus je nutný pro ženino oplodnění, žena chápe své vyvrcholení, jako dar, který je jí poskytován přírodou pro její potěšení. Je třeba si také si uvědomit, že ženské tělo je pro lepší erotický prožitek lépe přizpůsobeno. Mužské i ženské tělo nabízí mnoho erotogenních zón, které jsou ale u ženy prokazatelně citlivější. Lesbické rčení, že žena nejlépe ví, kam žene sáhnout, nabývá v těchto souvislostech i trošku jiných rozměrů. Nejsensitivnějším erotogenní zónou je pochopitelně kouzelníček Klitorísek. Tento orgán v embryonálním stavu pochází ze stejné tkáně, která u mužů vytváří jejich penis, je složen zhruba z 8000 nervových buněk, to je největší koncentrace na celém lidském těle a paradoxně je to dvojnásob, jako na celém mužském údu. O jeho síle a moci tedy není žádných pochyb a v obraze toho, že klitoris je jen malou, byť nejcitlivější součástí ženina libida, se jeví situace o mnoho jasněji (a to ani nezmiňuji tajemstvími opředený bod G), protože zde se právě střetává nesourodost přírody s vývojem chápání lidské sexuality. Z hlediska prožitků sexu je přece žena o mnoho napřed, než muž. Navíc do následného vztahu vkládá více citu a emocí, než on, měla by to být tedy ona, kdo by měl muže dobývat a v této oblasti ho edukovat a ne naopak. Trabantem přece také nebudete roztlačovat kamión, a když ano, daleko s ním nedojedete. Neměly by ženy místo hledání alfa samce vzít situaci do svých "rukou" a chovat se jako jedinec, který je v tak zásadním aspektu, jako je rozmnožování a sex o mnoho silnější, tudíž by měl být i a priori dominantnější?
Žádné komentáře:
Okomentovat