Střep

Už při prvním nádechu po probuzení pocítila zničující bolest. Bolest s koncetrací tak vysokou, jakou může poskytnout pouze dávka tvrdé drogy nastřelena jehlou přímo do tepny. Agonie naprosto devastující a ovládající její vědomí trvající několik vteřin. Jí to však připadalo jako věčnost. Vyčerpáním omdlela.

Když nabrala vědomí, bolest byla pryč. Ulevilo se jí a tak se chystala přivítat nový den rituálem, na který byla zvyklá. Pravou rukou si začala hladit břicho a pomalinku mířila na prsa. Každé ráno si takhle uvědomovala sama sebe. Náhle ale ucítila na hrudi obrovský tlak, který se začal měnit v jednou už prožitou bolest. Levou rukou tedy trhla, aby zjistila, co jí tíží. S prstu jí začala kapat krev. Řízla se o střep, který jí trčel s hrudníku. Lekla se, zároveň ale pevně chytla zbytek skla a s bolestivou grimasou jej vyrvala a mrskla s ním o zeď. Neslyšela žádný zvuk. Instinktivně začala hrnout peřinu k ráně, aby zastavila krvácení. Jenže, ani kapka tekutiny dávající život, povlečení zůstalo čisté, sněhově bílé. Podivila se. Cítila se velmi zmatená a tak jen ležela a snažila se pochopit údálosti, osudem přichystané právě pro ni na tento den. Vzpamatovala se a začala hledat ránu po střepu, ale její kůže nejevila žádné stopy porušení. Ani nepatrná jizvička. V místě odkud vyrvala sklo, vnímala jako zvláštní, prázdný prostor.

Po chvilce se odhodlala pokračovat ve svém pravidelném, ranním rituálu. Teď už používala obě ruce. Hladila si obě prsa a dráždila si bradavky, jak byla zvyklá. Stimulace prsou jí dělala dobře, ale sama doufala, že pro dnešek to není vše, jako obvykle, že pro dnešek je to pouhý začátek. Toužila překonat strach, který jí dusil od chvíle, co si poprvé uvědomila svojí ženskost. Něžnými pochyby se tedy pomalinku, ale s jistotou laskala prsa a břicho a pak se přestala bránit a zamířila rovnou na střed svého terčíku stěští. Vzápětí ji zaplavila nadpozemská vlna opojení. Přesto, že to dělala poprvé, věděla přesně, co dělat. Obnažila svůj klitoris a s jistotou stvořitele vesmíru si jej začala dráždit. "Tak malý kousek lidského těla a přitom dokáže ohromit ženu takovou silou," uchechtla se. Úsměv se ale hned změnil opět na výraz neukojené touhy. Její studánka se během několika vteřin zaplnila vlahou tekutinou, jejíž vůně prostupovala místností. Ucítila sama sebe a její fantazie už nebrala konce. Prstem si masírovalá naběhlého andělíčka a druhou rukou poodhrnula oba závojíčky nacež vstoupila do své hřejivé lasturky. Před očima se jí počal zobrazovat výjev, kterého se tak bála. Zároveň vnímala, jak se pomyslná, ale pro ni tak skličující rána po střepu začíná zaplňovat. Teď už věděla, že není cesty zpátky. S přirozeností s jakou ptáci umějí létat, přiváděla své tělo do stavu naprosté blaženosti. Dříve tak obávaný výjev se jí nyní stal symbolem jistoty jejího žití. Spatřila lidskou tvář, nádhernou lidskou tvář. Spatřila lidské a nahé tělo, nádherné lidské, nahé tělo. Ženskou tvář, ženské a nahé tělo.