sobota 21. března 2015

Kdy přestává být muž mužem?

Původně jsem chtěl napsat čistě veselý až vtipný článek o jaru, které se nám pomalu, ale jistě blíží, respektive už nám buší na vrátka a myslím, že nebude čekat, až mu pootevřeme, ale vtrhne k nám tak říkajíc bez pozvání, ono se zkrátka ptát nemusí, tak je to přece od přírody dáno. A vezme-li to kalendářně, tak dnes je první jarní den, a tak by se dalo říct, že jaro už nám začíná vládnout.

A takhle jsem chtěl pokračovat pěkně zvesela a radostně, ale pak jsem si opět uvědomil, že všechno má svoji dark side, svoji temnou, či stinnou stránku věci. Ano, tak to už to na Světě bývá, nic není jen pozitivní, skvělé a viděno v růžových barvách. Také jsem si vzpomněl na příhodu, kterou mi v loni vyprávěla kamarádka. A tak sám nevím, jak tento článek dopadne, budu zkrátka psát to, co mi právě bleskne hlavou, snad se mi to podaří alespoň nějak rozumně poskládat, aby to mělo hlavu a patu, ale dobrou kvalitu článku vám s klidem slíbit nemohu a také se obávám, že konec bude dosti trpký.

Zatím tedy ale ještě budu pokračovat s veselou notičkou na rtech. Je jaro, příroda se probouzí, i když při pohledu z okna koukám, že opravdu z volna, ale jsem jistý, že nebude dlouho trvat a všechno se bude jarně radovat, tráva obdrží zas svůj sytý odstín, stromy též cinknou smaragdem a veškerá květena se zabarví, až oči budou přecházet a všechno bude krásně vonět, že se z toho alergici poserou (dámy prominou). Také fauna se už jistě probouzí a každý živočich si nejprve najde něco dobrého na zub, a když se dobře nakrmí, bude se snažit najít nějaký ten protějšek. Sameček samičku, druh družku…

… a pak nám pánové nastane kurevský peklo. Každý rok je to totiž stejný. Jakmile se teploměr vyšplhá výše, než ke dvacítce, což nemusí už dlouho trvat, veškeré ženské pokolení se samozřejmě začne vysvlékat ze zimních bund, kabátů a kozačky nahradí tenisky a střevíce. A když teploměr povyleze ještě o kousek výš, tak nastane čas pro zbraně hromadného ničení v podobě sukýnek pod prdelku, triček, tílek a bodýček. A to se pak na to muž, chudák zmatený a zrovinka jarem probuzený musí nevinně koukat a kochat se tou dívčí a ženskou krásou, která se mu náhle rozprostře před očima a bude jí všude plno, kam jen vstoupí, bude nějaká ta luxusní kráska, jen spoře zahalená a instinktivně, byť nevědomky svádějící a žadonící o oplodnění. A to se jako pak má člověk, rozuměj muž ohlídat a nezírat, jak nadržený adolescent, co ještě nepoznal kouzlo samohany. Vždyť je to pro toho chudáčka samečka takový šok po té zimě, kdy jsou děvčátka a ženštiny krásně zabalené v péřovkách a mají od mrazu opuchlé tvářičky a červené nosíky, coby rampouchy, jen cvrnknout, aby jim upadl. A najednou přehlídka pomalu ve spodním prádle všude, kam se otočíš. Potom v létě už to jaksi jde, člověk, opět rozuměj muž, se aklimatizuje, vybouří se a už to bere tak nějak z nadhledem. Ale první parné dny jsou pro nás šokující podívanou. Ono, třeba když vlezete ve vlaku do kupíčka, kde sedí samotná náctka a má odhalené nožky přehozené přes protější sedadlo, na které si sednete vy a ještě na vás laškovně mrkne, že jako, jestli vám to nevadí, vy pochopitelně pokývnutím odpovíte, že ani náhodou a začnete s ní nenuceně konverzovat, přičemž se jí pochopitelně díváte jen na obličej, tedy do očí a až po chvilce, v rámci periferního vidění obhlédnete situaci, kam že ta její sukýnka asi sahá a vy alespoň doufáte, že si ten nevychovaný spratek s tělíčkem andělíčka nezapomněl doma gaťky a když jo a skrze přední rozparek džínové sukénky, zapnutý jen na pár knoflíčku na vás občas vykoukne narůžovělá jeskyňka… To je pak z vámi amen, máte mlhu před očima a nevidíte nic jiného, než otevřenou náruč přísedící cestující. A tak se začnete snažit děvče zaujmout a doufáte, že se vám to podaří do té míry, že ona nabyde dojmu, že i její jarem zduřelé a zvlhlé tělíčko si žádá mužskou blízkou přítomnost a to co nejdříve. Někdy to vyjde, jindy ne. A do takových situacích se dostanete třeba i několikrát za týden. Tento příklad byl extrémně náročný, zdaleka ne všechny ženy a dívky jsou takto vyzývavé. Bohužel, ne všichni muži jsou schopni překousnout odmítnutí a dokonce jsou muži, kteří se neovládnou a hodlají si ženu, či děvče "vzít" i bez její vůle. A tím se dostáváme k odvracené straně věci, vstupujeme na dark side, která může být pro určenou ženu osudovou a až příliš krutou.

Popíši vám historku, kterou mi vyprávěla má kamarádka, která se shodou okolností udála též ve vlaku (já mám na ty vlaky snad obsesi, či co). Kámoška přejížděla v loni jen z města do města, necelých 13 kilometrů, coby kamenem dohodil. Byl to klasický vagon ze sedadly, nikoli kupíčkový typ. Bylo to večer za parného léta a tak kámoška měla tričko a sukni. Vagon byl skoro prázdný, jen si všimla jednoho celkem pohledného a celkem dobře oblečeného mladíka, značkové tričko a kraťasy, seděl nedaleko ní. I on si jí všiml a asi se mu zalíbila a to bohužel, protože muž neznaje studu a prost veškeré morálky počal před ní vykonávat ipsaci a to dost nepokrytě. Průvodčí byl momentálně kdesi a tak se kámoška zvedla a přešla do jiného vagonu, doufaje, že jí muž nebude následovat, což neučinil a ona po několika minutách vystoupila v cílové stanici "bez úhony." Jen si pohlídala, jestli masturbant nevystoupil též, což se naštěstí nestalo. Když nám to později vyprávěla, nebyl jsem jediný, kdo zlostí skřípal zuby, v partě jsme se shodli, že tohle už je hodně přes čáru a že muž může být nadržený, jak chce, ale tohle se prostě nedělá, že takové věci je nutno nechati na doma.

Ono se říká, že tihle onanisté nemají potřebu nikomu ubližovat, že si prostě udělají to svoje a jdou pryč, ale pro tu ženu, či děvče to zajisté není nic příjemného a navíc tímhle to mnohdy bohužel nekončí. Ano mluvím o znásilnění, kterého dobou spíše přibývá. A to už je vskutku obrovský společenský problém. Navíc, když si uvědomíme, že ohlášené případy jsou jen malým zlomkem veškeré sexuální agresivity konané vůči ženám. Málokterá znásilněná žena se totiž rozhodně skutek ohlásit, buď se bojí výhružek agresora, ve větší míře jí v tom ale brání představa, že bude muset celou situaci vyprávět nejprve na policii, případně pak u soudu, což se může rovnat pocitům stejné hořkosti, jako samotný akt. Mnohé ženy se také za čin svým způsobem i stydí a pochopitelně ho vnímají jako své pokoření. Všeobecná představa, že pachatelem znásilnění je vždy jakýsi pobuda, opilec, zoufalec zkrátka muž z okraje společnosti je nesmyslná. Je alarmující, že více než polovinu pachatelů znásilnění tvoří muži, kteří se rekrutují z okolí oběti. Patří k jejím příbuzným, přátelům, známým či spolupracovníkům. Mnohdy to jsou muži, kteří jinak sexuálně nestrádají, vedou normální sexuální život, mají rodinu, děti. To je na celé situaci to nejděsivější a také je nutno si uvědomit, že ta neblahá záležitost v drtivé většině případů nekončí samotným aktem. Dívky a ženy si mohou následky nést dlouho, mnohdy po celý život. Jedná se často o psychické problémy, neschopnost navázat vztah, případně vést běžný partnerský život, odpor k sexu jako takovému je v těchto případech také velmi běžný. Oběti znásilnění často hledají cestu ven z klíčivých pocitů v drogách, alkoholu, v automutilaci, případně si vezmou i život. Jejich stavy pochopitelně vnímá i jejich okolí, jejich blízcí a rodina, ačkoliv se jim děvče, či žena třeba ani nesvěří. Ta daň za chvilkový pocit úlevy pachatele je tudíž hodně vysoká a neférová vůči ženám. A to se zdráhám psát o sexuálním násilí páchaném na dětech. Je zřejmé, že oběti znásilnění prožívají peklo, je přece spousta faktorů, které situaci ještě zhoršují, žena může být věřící, nezkušená, nezbavena poctivosti, asexuální, lesbického zaměření, nebo zamilována do muže, který na ní doma čeká…

A jak o znásilnění smýšlejí zákony?

(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,
b) na dítěti, nebo
c) se zbraní.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším čtrnácti let,
b) spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na deset až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(5) Příprava je trestná.



Nepřipadají vám tyto trestní sazby příliš a až směšně nízké za to, že pro několik minut vlastní rozkoše zbaví někdo někoho jiného možnosti prožít krásný a láskyplný život. Já určitě nejsem dokonalý člověk a dokonalý muž už vůbec ne, ale muž, který si podvolí ženu násilím, u mě zkrátka přestává být mužem…

Žádné komentáře:

Okomentovat