Mé babičce je bez mála 91 let. Přitom je ale docela samostatná. Sama si vaří a o domácnost se víceméně taky stará sama. Její dcery, tedy moje mamča a tety jí chodí nakupovat a perou jí. Jinak zvládá vše sama. Spolu obstarávají i zahrádku, kde je babička generál a komanduje své dcery - "co a jak" by se mělo dělat. Já k ní chodím tak jednou za měsíc, vyslechnout její životní historky. A jasně babička má úplně jiný názory na život a na svět než já, vidí věci dost jinak, já ji vyposlechnu a odpovídám v kompromisech, které jsou snesitelné pro nás oba. Samozřejmě, některé názory si nechám pro sebe a s některých jejích mi stávají vlasy hrůzou, ale mlčím. Uvědomím si totiž, kolik babičce je, že pamatuje první republiku, kdy se, jak ona říká, se šetřilo s desetníkem, prožila nacismus, válku, nucené práce, návrat do válkou zničené vesnice ze zbytky mrtvých těl, zažila komunismus, převrat… Chápu, že dnešní doba musí být pro ní něco jako pro nás sci-fi..
A teď k té úctě…
Hrozně mi vadí, že se poslední dobou množí případy okrádání, či jiné zneužití seniorů. Nemyslím ani tak klasické přepadávání, kdy nějaké hovado přepadne starého člověka a vezme mu kabelku, či něco jiného. I když, to je taky hrůza. Jde mi o systematické zneužívání důchodců… Většina z vás určitě ví o takzvaných "šmejdech". O Tomto "fenoménu" poslední dobou mluvila spousta medií a boj, který proti ním vede společnost, se celkem daří (především díky režisérce Sylvě Dymákové a jejímu dokumentu). To je ale jen "odhalená" špička ledovce" daného problému. Vzpomněl jsem si totiž na historku své kamarádky, která v loni dokončila vysokou školu a je s ní tedy inženýrka. Sháněla tedy jakoukoliv práci, než se "rozkouká" ve svém oboru. Dostala se tak na školení jakési firmy, či agentury, která poskytuje různé služby a prodává své výrobky. Součástí strategie této firmy je i shánění "klientů" a "komunikace" s nimi. V praxi to vypadá tak, že zaměstnanec chodí po domácnostech a nabízí, co se dá. Pravda, to dnes není nic neobvyklého a nezákonného. Co mě ale překvapilo, bylo, co bylo vtloukáno do hlav nových "agentů". Prý se mají zaměřit na staré lidi, čím starší, tím lepší a především dbát na to, aby smlouva byla podepsána hned při první "návštěvě". Také jim bylo doporučováno, jak s těmito důchodci hovořit, jaká slova volit a jak jim oponovat. Kamarádka se mi svěřila, že po ukončení školení jí bylo fakt zle a dala jasně najevo, co si o dané práci myslí. "A kolik z nich se chovalo, jako ty?" zeptal jsem se kamarádky. "No asi 3", zněla odpověď. Dodávám, že v sále bylo desítky lidí a většina z nich měla vysokoškolský diplom. Kamarádka odešla domů a byla chvíli bez práce. Teď už pracuje…
Je tohle normální, říkám si? Jasně není to nic nezákonného a dnešní doba vyžaduje "široké lokti", zvlášť "podnikáš-li". Já ale prostě vidím svojí babču, která prožila, to co prožila a dnes si od takového vysokoškolsky vzdělaného "agenta" koupí nesmysl, který nepotřebuje… Nevím, jak vám, ale mě z toho smutno, zvlášť když si uvědomím, že to nebyla výjimka a že takových firem je spousta.
Žádné komentáře:
Okomentovat