Bylo mi smutno,
moc jsi mi chyběl,
pohladila jsem se,
dychtivě jsem prahla
po tvé přítomnosti,
avšak pár minut poté
se mi po tobě stýskalo
ještě o mnoho více,
než kdy předtím.
Tento pocit zažil asi každý z nás. Taková ta zvědavost zkusit si na chvíli žít v těle opačného pohlaví. Jaké to asi je? Reálně si obě role mohou vyzkoušet jen transsexuálové, jejich zkušenosti jsou ale vykoupeny, řekl bych, celkem draze. Musí projít dlouhou, trnitou cestou a jejich odhodlání musí být opravdu obrovské, aby došli k tíženému cíli. Dobrovolně by si toto asi nikdo z nich nevybral.
Nicméně takové to fantazírování podpořené potřebnou dávkou zvídavosti je asi běžné. Nám, umělcům vlastně ani nic jiného nezbývá. V podstatě sami v rámci své tvůrčí činnosti nutíme svou mysl a chápání přijmout opačnou roli. A je to celkem zábavné, kór, je-li umělec obdařen silnou dávkou empatií. Ve svých dílech jsem se ženou stál již nesčetněkrát, tak proč to nezkusit znovu, že? Jestli se mi to podařilo, to už děvenky musíte posoudit vy.
Žádné komentáře:
Okomentovat