Obrození

Ozvěny vzpomínek

v tichosti do klubíčka

splétají paprsky světla

obřadně proplouvajících

všepohlcující temnotou,

vidiny snů slepě hledí

vstříc nekonečnosti

majestátného horizontu,

neonový odlesk

steskem otupělého

vesmírného třpytu

komíhá se časoprostorem,

snad z bezbřehé,

požehnaně neutuchající

vůle astrální nedosažitelnosti

hvězdné pospolitosti

usazené do nebesy

ozubeného soukolí

patosem osvíceného chaosu,

plameny plápolají

vodě navzdory,

konec dneška začátek zítřka

v tanci ohňů divoce plamenných

bezprizorně tmou rejdících,

nazdařbůh, zánikem pohltí.

Osud Světa? Obrození, či zánik?