Ozvěny vzpomínek
v tichosti do klubíčka
splétají paprsky světla
obřadně proplouvajících
všepohlcující temnotou,
vidiny snů slepě hledí
vstříc nekonečnosti
majestátného horizontu,
neonový odlesk
steskem otupělého
vesmírného třpytu
komíhá se časoprostorem,
snad z bezbřehé,
požehnaně neutuchající
vůle astrální nedosažitelnosti
hvězdné pospolitosti
usazené do nebesy
ozubeného soukolí
patosem osvíceného chaosu,
plameny plápolají
vodě navzdory,
konec dneška začátek zítřka
v tanci ohňů divoce plamenných
bezprizorně tmou rejdících,
nazdařbůh, zánikem pohltí.
Osud Světa? Obrození, či zánik?
Žádné komentáře:
Okomentovat