Ve jménu humanity
milovanému slinu jedovatou
do tváře bez rozpaků plivneme,
na oplátku pak v čase vánočním
jablíčko zručně rozkrojíme
pod hvězdou smutkem zářící,
falešné sliby darujeme si,
prý s úctou, láskou a navěky spolu,
proč nevěřit na med,
je-li nám kolem úst mazán
a na jazýčku se nám rozplývá,
nač myslet na hroty trnů
medovicí tak hustě obalených,
až se nám při naši naivitě zdá,
že pouhé kousnutí do nich
ublížiti nám nikterak nemůže,
planost veškerých nadějí
však potoky slz nezastaví,
ani zázrakem nevysuší
tváře zoufalstvím uplakané,
láska coby medicína léčivá
vskutku darována byla nám,
avšak člověk při své mrzkosti
léčivku v jed rázem proměnil.
Žádné komentáře:
Okomentovat