Popel z fontanely

V urničce

posbírám slzy

z kapičky hrůzy,

jež mlčky prohořely studem,

tvář plnou polopravd a snů,

mam nechal víčka ležet ladem,

kmitočet dějů v přehršli dnů,

krade Slunci jas,

oči nespasí čas

nikdy více.