Srpek utopen v polibcích

Rozbřesk světla požehnaného

v očích tvých záhy kvapem pohasl

a já,

ničema,

jsem ty černočerné, uhaslé uhlíky

nedokázal opět rozžehnout,

doteky neomalené,

co život měly rozdmýchat,

závan smrti pitoreskní

přinesly jen.