Na paprscích Luny
k tobě kvapně se snáším,
když spatřím tvůj úsměv
a očka omamně zúžená
tou mohutnou a kouzelnou
silou omračující rozkoše,
dnes, včera i v budoucnu,
na věky věků bude tomu tak,
snad dopřeje nám čas
hříchů víc, než unést můžeme,
perly okamžiků vplétáme
hravě co korálky dětské
pod kůži nahoty naší a vášně,
co hoří plamenem tančivým
v pevnosti našeho objetí,
již nikdo nikdy nesvrhne,
byť vzal by ji ztečí útočnou,
toužebné myšlenky jednoho
druhému v mžiku náleží,
ta shoda kouzelná a mocná
ve víru se hravě promění,
ni políbení na rozloučenou
nepřerve tu niťku, která
na pohled první zdá se být
tou nejtenčí na celém Světě.
Byť zaslepené tvé oči uzřely to, co zprvu netušené mělo zůstat. Ach, požehnaná O!
Žádné komentáře:
Okomentovat