UPOZORŇUJI, ŽE NÁSLEDUJÍCÍ POVÍDKA MÁ STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ OBSAH. URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI NEDOSÁHL(A) PLNOLETOSTI, VYHNI SE TĚMTO ŘÁDKŮM A NEKAŽ SI KONEC ROKU LASCIVNÍMI NECHUTNOSTMI.
Ne, v žádném případě nemohu být zdrogovaná, ani jinak omámená, pomyslí si Judita, její smysly přece jedou na plné obrátky, nikdy věci neviděla tak jasně jako nyní. Myšlenky se jí prohánějí hlavou v ultra rychlém, přesto zřejmém sledu, myšlenka bleskově následuje myšlenku, vše je však naprosto logické a pocitově snadno uchopitelné. Ačkoliv se nachází na, pro ni neznámém místě, je až chladně klidná, nezmatkuje, cítí se být v bezpečí a to i přesto, že absolutně nemá ponětí, jak se ocitla v tomto starém domě, po kterém se právě prochází. Je to tuze zvláštní, kráčí po cizím domě, přesto jako by věděla, kudy a kam se má vydat, její kroky jsou jisté, nemá potřebu opatrně našlapovat, jak by se mohlo logicky v dané situaci nabízet. Vše je najednou zcela jiné, odlišné, nicméně určitě ne nehostinné, ani trochu se necítí býti v nebezpečí, naopak, svobodněji nikdy předtím nedýchala. Rázuje si tedy po starém domě krok co krok, rozhlíží se po prostředí a po předmětech, které sice vidí poprvé v životě, které však jako by dokonale znala. Ocitá se v obrovské komnatě, před ní stojí obrovské křeslo, takhle majestátně musí působit snad jen královský trůn, o kus dál se nachází ještě gigantičtěji působící postel, snad lóže přímo pro Boha. Judita si uvědomuje další rozpor, dům je přece zcela opuštěný, jak to, že všechno zvoní čistotou, ani nejmenší chomáček prachu, či sebemenší skvrna nečistoty, postel je ustlána precizně a dokonale. Žena je v budově úplně sama, opuštěností ale netrpí, ví, že nebude dlouho trvat a ona již sama nebude. Ač absolutně netuší, jak bude její host vypadat, prahne po jeho návštěvě stále více a více. Slunko již přece zašlo, ulehlo ke spánku a předalo štafetu svůdně mrkající Luně, která se chopila vlády nad Světem ráda a s neskrývaným nadšením. To už je ale možno slyšet v hale mužské kroky, jsou rázné a svižné, host se už též nemůže dočkat, až ho hostitelka přivítá.
Vidí ho přicházet, působí mohutně, nikoli však jako hromotluk, jeho pohybu vévodí nevýslovná ladnost a elegance, působí dojmem, že se jeho nohy snad ani země nedotýkají, když po ní kráčí. Zvuk jeho kroků zní melodicky a stepovým dojmem, je v nich až dětská hravost a lehkost. Míří přímo k ní, hledí na ní pronikavě, oči má černé, co dva kusy uhlí, plamínky šibalství v nich ale tančí hřejivý tanec, kterému se dá těžko ubránit. Oplatí mu pohled, už aby ji držel, co držel, už aby ji svíral pevně v náruči, tak po něm touží, její tělo žádá a vyžaduje jeho doteky, její vůně ztrácí na kráse, není-li mísena s odérem jeho osoby, její rty ji jsou k ničemu, nemohou-li se v polibku přimknout k jeho ústům. Blíží se k ní, už je jí skoro na dosah, již cítí jeho aroma, takhle žádný člověk nevoní, on to také člověk není, je v něm něco mimozemského, jinoplanetárního, snad animálního, bestiálně zvířecího. Jen co se ocitne dost blízko, aby se jí mohl dotknout, chopí se jí objetím tak pevném, až se jí rázem zatočí hlava, jakoby se jí chtěl zcela zmocnit, splynout s ní v sousoší jednolitém a souznícím. Jakoby ani samostatně existovat a žít nemohli. "Nevím, kdo jsi, ale už jsem se tě nemohla dočkat," pronese hlasem něžným s lehce vyčítavým tónem. "Já vím spanilá, jsem na tom podobně, zhynul bych, trvalo-li by naše odloučení ještě jen o pár vteřin déle. "Odloučení? Nikdy jsme se nepotkali, tak jaké odloučení?" podiví se Judita. "Máš pravdu, v tomto časoprostoru jsme se ještě nikdy nesetkali, ale uznej, že jeden druhého už máme v sobě až příliš dlouho, naše duše i naše těla prostupují stejným bytím, o tom není pochyb, netvrď mi, že nemáš stejné pocity," odpovídat mu nemusí, jen se mu zadívá do těch jeho uhelných očí a elegantně přikývne hlavou. "Tak vidíš," usměje se na ní a ona si uvědomí jeho podivně podmanivou barvu hlasu, která evokuje andělské troubení sedmi cherubů, kteří zatroubí na své trumpetky. Další slova jsou již zbytečná a bezvýznamně zdržující, držíce ji stále ve své mohutné náruči, začne ji vášnivě líbat, jejich ústa splynou v políbení tak čarovně mocné, že ani ta nejupřímnější modlitba nemá takovou moc. Jejich rty se dotýkají a jejich jazyky, jak z lexikonu počnou vyprávět ten příběh o sounáležitosti a o souznění, které překročí i nekonečnost vesmíru. Je už naprosto zbytečné a nemístné, přemýšlet o tom, jak se zrovna oni dva, dostali zrovinka do těchto míst, do tohoto sídla, které snad po století čekalo, aby mohlo poctít svým úkrytem toto blažené setkání.
Mávnutím kouzelného proutku jsou oba rázem zcela nazí. Jejich obnažená těla volají po milování tak hlasitě, až se z toho dá ohluchnout. Není pochyb, že on se zrodil pro ni, ona byla již prvním svým nádechem přiřknuta jemu. Chopí se jí a mrštně z ní hodí na lože, má tolik síly v pažích, proto její tělo letí vzduchem po vzoru pírka, do kterého vánek laškovně foukl. Jeho paže působí dojmem, jakoby ji jen na dlani nadnášely coby právě vylíhnutého motýla. Jen co dopadne na postel, jeho čaromocné ruce derou se ji hladit a laskat. Judita pořád nezná jméno svého milence, netrápí ji to však ani kapičku. Co je komu po jméně, je to jen slovo vyřčené, či napsané, tyhle doteky mají ale vyšší moc, jsou božím požehnáním, modlitbou, která slov nepotřebuje. Jeho prsty pronikají její nahou pokožkou tak snadno a lehce, hladí, mazlí, dráždí a ukájí každičký její pór, až z toho mrazí a hřeje zároveň. Prostupuje a proniká její bytostí tak samozřejmě, připodobňujíc Boha, který tvoří své mistrovské dílo. Z jeho prstů dokonce viditelně a zřetelně vyzařují modré elektrizující plamínky, které tak, jak se rodí v jeho prstech, tak se stejnou vervou vnikají pod její pokožku, což jí přivádí do stavu erotické nirvány. Jeho doteky jsou tak mocné, jakoby nerespektovaly pokožku a svalstvo, jakoby se kost dotýkala kosti, tak působí jeho doteky, které mají tu moc nabývat dojmu hned několika paží namísto jednoho ubohého páru. Jak to vůbec může zvládat, vlastní-li jen dvě ruce? Jednu chvíli obhospodařuje její nožky, v tom samém okamžiku ho ale zřetelně vnímá na svém krku, hned však už pociťuje jeho přítomnost na svých ňadrech. Jaká kouzla to ovládá, je-li tohoto schopen. Jeho působení se vymyká lidskému rozumu. "Ty nemůžeš být lidská bytost," pronese Judita najednou. "Netvrdím, že jsem lidskou bytostí," dostane se jí úsměvně laškovné odpovědi. Jí to však nepřekvapuje ani trochu, od začátku přece ví, že tvor, jenž právě obšťastňuje její libido, nemůže být pouhým člověkem. Raduje se ze života jako nikdy a nechává se unést po vlně nastalé situace.
Náhle se probouzí ze stavu, který připomíná mikro spánek, už neleží na překrásné loži, nyní je zavěšena na podivné konstrukci lehce připomínající houpačku. Je zavěšena v poloze na zádech za ruce i nohy, její záda podkládá látková podložka, stejně jako na houpačce. Nohy má zavěšené tak, aby byly co nejvíc od sebe. Její vyholená lasturka tedy dominuje jejímu nahému tělu. Její ústa umlčuje roubík. Ohlédne se a uklidní se zjištěním, že její astrální návštěvník je neustále v její blízkosti. "Neboj se líbezná, všechno bude v naprostém pořádku," ubezpečuje ji poté, co v jejím pohledu rozpozná určitou dávku nejistoty, která už ale mizí, jako pára nad hrncem. "Jsi ten nejobdivuhodnější a nejkrásnější oltářík, ke kterému jsem se kdy modlil," skládá ji kompliment, zatímco ona si všimne rákosky v jeho rukách. Modlitba tedy bude pronesena za pomocí právě tohoto čarovného nástroje. "Omlouvám se, že jsem trošku ukrátil naše masážní mazlení, ale už jsem se nemohl dočkat dalšího stupně našeho rituálního se sebeodevzdání a tak jsem lehce popohnal časovou smyčku k tomuto bodu. Vidím ale, že ti to rozhodně není proti mysli," usměje se koketně, poté co se zadívá na její chtíčem okouzlenou kundu, jejíž laplíčky se už chlubí vášnivými krůpějemi ženskosnubné tekutiny. Podívá se mu očí, její oční studánky topí se v rozkoši požehnané nadlidské odevzdanosti. Dělej si se mnou, co chceš, muč mě, způsobuj mi bolest, o to víc budu šťastnější a vilnější. To nepronáší její ústa, to její oči tak mluví, topící se v jeho působnosti. Ne, on není její vlastníkem, je jejím pánem, životodárcem, osvoboditelem, knězem, jenž ji sexuálně požehná. Přistoupí k ní blíž a zamává těsně před jejími zraky svým trestajícím nástrojem, ona má tak možnost ucítit vůni bolesti, která za pár okamžiků zaplaví její mysl a smyslné tělo. Jen co její chřípí rozezná to kouzelné aroma, její mušlička už se zcela zaplaví nektarem libě vonícím. Uplyne pár sekund a už první úder dopadá na zbrocenou jeskyňku tak rázně, až kapky toho voňavého lektvaru rozprsknou se po okolí, to už se vzduchem nese hluboký sten linoucí se s Juditiných úst, které se rázem mění v šelmí mordu, Judita je rázem vlčicí, jež hladově prahne po další ráně, stejně tak tvrdé a rázné. Zní ji to, jak hudba z edenu, rajská skladba doprovázející ty šlehy, které nemilosrdně rozhánějí další a další kapičky kundí zbrocenosti. Žehnám ti subko touto svěcenou rákoskou, mohlo by se pronést, ale tady jsou slova k ničemu, rána za ránou, to jsou ty správná a osvobozující slova. Otrokyňka má oči v sloup, vilně a chlípně chrčí, vzdechy a steny valí se z jejího křtánu. Když mučili Krista, lidé zraky odvraceli, neb litovali toho činu, jenž posléze získal punc vykoupení. Tady je však jen jeden svědek, ten starý dům, co se rozpadá a ten bude provždy a na věky mlčet, nebo alespoň do té doby, než ho někdo zbourá. Ještě poslední rána dopadne na ten lidský oltář, v podobě ženského těla, jehož majitelka si vychutnává právě prožívající pocity bolestné rozkoše. Její zvířecí vzdechy a steny se opětovně proměňují v lidské oddychování a sípání.
Astrální jezdec musel znovu mávnout magickým proutkem a posunout události zas časově o něco dopředu, jelikož žena sedí právě na velikém křesle, ano na tom královském trůnu. Houpačka zmizela patrně tam, odkud se předtím objevila. Co se ale nezměnilo, je, že Judita je stále nehybně spoutaná, tentokrát je ale připoutaná právě k tomu snad panovnickému trůnu. Její mušlička je ale i nadále dominantou jejího těla. Stopy po ránách zázrakem zmizely, zůstalo jen jemné mravenčení a pocit neukojené hladovosti, šťávičky je také stále víc, než dost. "Tvé studánce bylo požehnáno, nyní je nutno ji ozdobit, zkrášlit ji," praví náhle vysněný cizinec své subince. "Ne, že by nebyla pěkná, ale pár skřipců jí ještě dodá na kráse," soudí astrální jezdec. Judita nemá důvod se s ním o tom přít. S klidem vyčkává, než si její pán připraví první skřipec a to už jí ho připevňuje na prsty svíraný závojíček. Periferním pohledem sleduje její výraz, aby si byl jist, že jeho konání i nadále plní její košík plody, co chutnají po rozkoši a touze. Jiskřivost plamínků poskakujících v jejím pohledu je pádným důkazem o správnosti konaného aktu. A tak podobně, jako předtím padal úder za ránou, tak teď doplňuje jeden kolíček svého souseda, poctivě na každý závojíček stejný počet a to už se tajemný milenec krouživým pohybem stará o andělíčka, jak jinak nazvat něco tak fascinujícího, jako je ženský poštěváček. Muž mění směr, sílu, tempo i intenzitu dráždění a netrvá dlouho a její jeskyňka už se radostně usmívá v orgasmických záškubech, Judita už je zase vlčicí, zvířenou, co touží jen instinktivně po uspokojení. Kolíčkový ježek, jenž pevně svírá tu zbrocenou pipinu jen pomáhá k mocnějším prožitkům orgasmických záchvěvů. Když největší vlna rozkoše odezní, počne cizák sundávat ty kolíčky jeden po druhém, což se neobejde bez další vlny bolesti, to když do laplíčku začne hrnouti se krev, které bylo předtím zabráněno v toku díky působnosti skřipců. Ta bolest je na několik vteřin palčivá a nepříjemná, netrvá však moc dlouho a Judita zas vnímá jen příjemný, bolestný tlak na svém klínu, který nezapře varhánky od působení kolíčků.
Muže připomínající tvor přistoupí k Juditě tak, aby ji mohl představit svou chloubu, jeho penis není na pohled o moc větší, než pyje jiných mužů, erekce, která ho však zdobí, je přímo ukázková. Už jen představa, že by ho mohla ochutnat, či snad dokonce pojmout svou pičkou jí vrací, nebo spíše udržuje ve stavu milostné chtivosti a nabuzenosti. Pobídne jí, nechť si klekne a vsune ji své ztopořené já do úst, její vilné rtíky obejmou ten nástroj bez sebemenšího zaváhání, jazykem ho masíruje s pečlivostí hodné zkušené kurvičky, její chuťové pohárky objímají ten ztopořený instrument s láskyplnou odevzdaností ten tak, ač se to zdá nemožné ještě více zmohutní, to už ho má Judita plná ústa, až se může zalknout, ale to jí ani trochu nevadí. On jí náhle popadne a mrští s ní na postel, dalšího mlčícího pozorovatele dnešních nadpozemských orgií, její zvlhlost dovolí bezproblémový průnik a snadné přirážení, bere si ji přísně a bestiálně, ona mu však není nic dlužna, její píča se rázem změní v masožravou květinu, která pudově žádá svojí potravu. Bůh, ať se teď raději nedívá na tu jízdu, která více než milování, symbolizuje animální neurvalost a divokost. Láska ustupuje chtíči a pudům. Vlka a vlčici je náhle možno spatřit, kterak spolu obcují v tom starém sídle. Jejich stíny se ztrácejí, to Měsíc v úplňku je tou příčinou, těla mění tvar a podobu, ta lidská ustupuje té bestiální a naopak. Chce tomu snad osud, případně boží vůle je tím důvodem, že milenci ukončí své konání zas v podobě veskrze lidské. On ji pobídne, ať si před ním zase klekne a bez zbytečného prodlení ji nabídne k ochutnání svou bělostnou lávu v poctivé dávce. Ona oddaně polyká, něco rovněž užije coby dekoraci své bradičky a tvářiček.
Lidské osudy derou se dál po cestě, která nám je předurčena, málokdo si však všimne zázraků a kouzelných aktů, které se čas od času odehrají. Tento čarovný akt měl jen jednoho svědka, byl jím právě jen ten rozpadající dům, kterému se většina lidí raději vyhýbá. Říká se totiž, že na tom místě straší.
Věnováno spanilé krásce z babiččina údolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat