úterý 14. července 2020

Blaho po nožkách

Svírán
okovy pocitů
o nadechnutí prosíš
dřív to bylo tak snadné
letět volně
nechat plynout čas
i vše ostatní
výčitky svědomí
pohltily tvůj mozek
omlouváš se
jemu
ji
sám sobě
náhle již necítíš vinu
na to je Svět příliš krutý
říkáš si a máš možná pravdu
je potřeba jít dál
pachtit se za špetkou štěstí
které už jsi poznal
snad je to jen zlato kočičí
chutná však tak opojně
zas zvoní budík
tak nasadíš úsměv a jdeš
třeba tě někdo opravdu rozesměje.

4 komentáře: