Když jsem se probudil,
ležela vedle mě,
ta neutuchající touha,
měla božsky vláčná ústa,
níž tušil jsem zbrocený klín,
nedokázal jsem se ovládnout
a téměř bez váhání jsem to udělal,
žádnou bolest ani lítost jsem nepocítil.
Vím, že by to v této době chtělo něco veselejšího, ale zatím nemohu sloužit, veškeré mé múzy jsou patrně také v karanténě, takže zatím zveřejňuji jen tuhle truchlivou, napsanou ještě před koronou. Je hodně smutná, když ji pochopíte, ale nebojte, přes veškerou skepsi si myslím, že brzy bude zase dobře. Držte se, všichni.
Žádné komentáře:
Okomentovat