Na zádech snad kříž mám
a v očích stesk děvky,
plazím se po kolenou,
emoce z půllitrů chlastám,
pocity namátkou sesbírám
jako zbytky u popelnic,
zkvašený prototyp lásky
v opojném oparu
voní i páchne najednou,
něha izolační pásky
lepí celý můj snový Svět,
city k tobě,
city k sobě,
city, to je velkoměsto,
nebo pára nad hrncem,
co se nikdy nerozplyne,
poškrábané srdce
sklem velkolepě vyříznuté
odpadní rourou odtéká
a nějakou starou zeď zdobí
nepochopené desatero,
nenávistně zvracím.
Žádné komentáře:
Okomentovat