Můj Chodov je relativně malá díra, přesto je tu několik velmi dobrých kapel a jedna z nich dokonce již dosáhla statutu kapely kultovní, jmenují se Goodfoul. Dlouhá léta už je bohužel skupina víceméně neaktivní, jen velmi zřídka oblaží své fanoušky nějakou novinku. Letos však všechny potěšila realizací společné desky se spřátelenými "Made By The Fire". Navíc si pro radost natočila i tento skvostný videoklip, první v kariéře. Smutnou informací je, že tento hudební počin ozdoben křtem desky by měl být úplně poslední aktivitou této skupiny. My, fandové tajně doufáme, že tomu tak nebude!
Přes okraje hran snažím se nadechnout. Až deziluze vrátí nám cit. Proč však moje labuť zahynula v letu?
Teď černá můra touží po oběti. Nebo po objetí?
Za okrajem hran hledal jsem vzdor. Našel jsem však pouhou nit, na jejímž konci jsem byl zase jen já.
Smutný a prokletý…
PS: Jak jste si patrně všimli, poslední dobou co se psaní týče, nejsem příliš aktivní ani já. Inu, novinek je spousta, v podstatě se mi otočil styl života o 360 stupňů. Přišel jsem o člověka nejbližšího, svou maminku, osiřel jsem a tak jsem snad s úleku ze samoty pustil některé své nahé múzy blíže mé přítomnosti. Rád bych psal dál, ale jak jsem praxí zjistil, paradoxně se mi píše o něco hůř, mám-li své múzy přímo na dosah a cítím-li jejich vábivou vůni. Ale nebojte, mým zvrhlým textům zajisté konce není, jen to chvíli potrvá, než se řádné nalokám lákavé a po čertech chutné medoviny, co proudem tryská s nahých, dívčích těl, to když roztoužené jsou tak, až jim v podbřišku tančí všichni ti rarášci a nezbedové. Někdy se cítím býti spíše Satyrem, než lidskou bytostí. 
Další novinkou je, že po letech odmítání jsem si založil FB profil, šel jsem takzvaně z kůží na trh a představil jsem své, mnohdy provokativní a obscénní dílo svému reálnému okolí, svým přátelům, kamarádům, spolužákům a především své rodině. Přiznám se, že toho jsem se trošku bál. Ale má sestřenice Jíťa mé rozpaky rozmetala větou. "Akime, vždycky tě budu mít ráda, tvé psaní se mi moc líbí a pokud to přece jen občas bude na mě příliš silné, tak to konkrétní dílo zkrátka nedočtu." Moc se mi ulevilo, protože absolutní svoboda byla vždy pro mé psaní nezbytná a nepostradatelná. Připojuji odkaz na svůj FB profil, kdyby měl někdo z vás chuť se mnou prohodit pár slov, případně se spřátelit. 
Sakra, původně jsem sem chtěl vložit jen ten úžasný klípek a nějak jsem se rozkecal. No je tohle normální? Má normálnost vůbec nějaké hranice? No to víte, že nemá, jelikož to co je normální pro jednoho, je pro druhého zvrhlé a naopak.
No ty vole, já jsem zplodil článek a ještě k tomu se hodí do "Tématu týdne". To jsem ale šikulka, to moje podvědomí zase řádí.
Žádné komentáře:
Okomentovat