Pro příval slz hvězdy
neuvidí svou oslňující zář,
sledujíc trpce lidskou tvář,
na okamžik, či navždy
měnící se v tlamu hyení,
ve jménu chamtivosti podlé,
duše ubita, tělo vinou mdlé,
lidskost zaprodá, vymění,
to pro lesk pozlátka vábivého,
co hodnotu nemá pražádnou,
přec cokoliv za něj nabídnou,
v klidu okrade i druha chorého,
aby nasytil se opět k prasknutí,
ačkoliv bachor již má plný téměř,
váhou jeho hodnot život ty neměř,
nechceš-li zřít hvězdné neštěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat