pátek 15. dubna 2016

Máma, táta

Poslední dobou toho moc nestíhám. Dvanáctihodinové šichty (denní, noční), přesto díky Bože za to zaměstnání + péče o těžce nemocného člověka (neptejte se, těžko se o tom mluví, navíc je vám do toho houbyMrkajícíSmějící se), mě vyčerpávají fyzicky a hlavně psychicky víc, než bych si přálKřičící. Proto snad mé články ztratily ono lascivně uvolněné a hravě rozverné aroma (měly-li ho kdy vůbecNerozhodný), za což se upřímně omlouvám. Momentálně se opravdu cítím, jako koule v kulečníku…


Žádné komentáře:

Okomentovat