Vlčí královna

Touha má po tobě bohyně

ta nikdy nezhyne,

i když jí vlci zubisky

roztrhají na kousíčky,

jsem jeden z nich,

ty vlčí kněžna v očích,

ve kterých zůstaneš,

dokud sladce neusneš,

ty oči mé ohnivé daruji ti, na.

V mém srdci jsi vlčí královna.

Dva paprsky

Tak nějak přebytečný

(inu nevinný pocit)

sám

čtu si básně

venku je černo

však je noc

havran mávl křídly

slůvka tečou myslí

tmou se mihotají

jen paprsky z hlav

pouličních lamp

verš za veršem snáší

na bílé stránky poselství

o smyslu a významu žití…

…jsou jak dětské kadeře

tak jemná a voní životem.

Vám poděkování pane Kryle.

Střípky tenkého ledu

Některé dny jsou jako takový ty lepítka

jiné dny jsou zas jak stránky z Bible

a ono je někdy fakt těžký tyhle dvě věci

od sebe rozeznat na sto procent

když se v tobě, jak sto čertů rve cit s rozumem.

Tetelení

Snad nikdy neprožiju svatební noc

někdy si říkám, že už je toho moc

že bez lásky naplno nedá se žít

a bez potomstva odsud odejít

možná jsem jen nicota vyhaslá

půltečka z blbý básně vyškrtlá

nebo jsem ocitl ve špatný čas

ještě na špatnějším místě zas

a přesto jsem sakra rád, že tu jsem

s duší bolavou a zlomeným srdcem.

U Ševců

A pak mi skrz srdce

s nápisem „z lásky“

prohořel ostnatej drát.

Hmyzárna

Nemám ruce zdravé ani nohy

nemám pouta ani slouhy

nemám prostor, nemám čas

duši mou stejně vezme si ďas

já provinilec, co hybrid jsem se narodil

do koše podstatu vlastního žití zahodil

bez náhrobku, jen hluboko v zemi pod hlínou

s kousky masa a hnilobou, mé kosti spočinou

tam snad budu k užitku

červům k jídlu, k požitku

Slunce s kuropěním vyjde nad krchovem

večer Luna vyžene ho svinským krokem.

Sevření

Život je boj

a do smrti to nebude jinak.

A pak?

Krvavý chtíč zrána vánkem užmoulaný do cigára.

Protni skořápku něhy.

Obejmi mě.

Zítra není dnes.

A včera nikdy nebylo.

Uvnitř

Poslouchej

a uslyšíš hlas

do ticha vlídně vetkaný,

možná ti připomene

jen sotva patrné zavolání,

či ozvěnu odněkud

z dálky znějící,

je to hlas tvého já,

hlas tvého primárního zosobnění,

hlas tvé osobnostní podstaty,

hlas ničím a nikým nepokřivený,

hlas přirozený, co touží souznět,

souznět se světem,

který mění sen ve skutečnost.

Miluji tě

Miluji tě.

Vím, může to znít fádně,

jako když kapičky deště

rytmicky bubnují

na okenní římsu,

aby se pak rozplynuly

kdesi v poloprázdnu.

Může to znít fádně,

ale každý přece ví,

že ty kouzelné údery,

to čarovné bubnování

pochází z nebe,

nebo odněkud

mezi Zemí a nebem.

Je v nich tudíž

cosi magického,

cosi přírodního,

cosi principiálního.

Stejně tak ta dvě slova,

JSOU-LI ŘEČENA UPŘÍMNĚ,

znamenají mnoho,

možná úplně nejvíce.

Miluji tě a věřím…

Shora

Život dává i bere

co tě na tom sere?

Báseň

Báseň je cígo nedokouřený

do rakve hřebík zatlučený

s děťátkem prožitý den

v kapse zapomenutý sen

Fénix z popela vylétající

bol v srdci a duše hořící

líce co rumělkou klaní se rtům

do listí zašeptaný křídel šum

samotou trpící ústa prolhaná

láska v okovech lží spoutaná

pohár dobra zlem přetékající

svíce nadějí i iluze ztrácející

plamínek co občas skomírá

jindy dárek co náruč otevírá

prenatální políbení i pohlazení

úsměv maminčin co nezevšední

báseň je k životu nadechnutí

taktéž smrti smířlivé pokynutí.

Ocún

Boj se

a měj strach

zlostí křič

já stejně vím

že zloba tvá

zláme ti vaz.

Dvojsrdcí

Tlukoty srdcí dvou

místností se nesou

v rytmu milování

souzní bez přestání

něhou se opíjejí

nahotou prolínají

špitají tichoučce

slovíčka o lásce

spolu jsou a v sobě

ta srdce zasněná

touhou zmámená

vášní propletená

hladí se, laskají a hýčkají

dnem i nocí proplouvají.

Pochopitelná

Kdosi ti polámal srdce

s radostí půjčím ti to své

vím, že mi ho později s díky vrátíš

celistvé a nezlomené.

Poděkoval

A pak mu po ní bylo smutno

steskem sevřelo se mu srdce

pochopil, že jí miluje

v záři smutku jeho očí

milion sluncí hřálo se v paprscích.