Zdánlivě obsahově triviální drama s komorním obsazením.
Skvělá Pavla Beretová v roli ženy, která se vlivem tragické události
v jeden okamžik ocitá v pozici vdovy, člověka, který ztrácí svůj dosavadní
největší opěrný bod, svou životní lásku. Je tudíž nucena smířit se
s bolestivou ztrátou, zároveň musí obstát coby i přes těžkosti osudu stále
fungující matka, dcera… Rázem si uvědomí, že žal a smutek nejsou jedinou
životní zkouškou, kterou musí podstoupit. Citová letargie, kterou si po smrti
otce prochází její dcera, ne zcela vřelý vztah s tchýní (v podání výtečné
Zuzany Kronerové), nesnadné souznění a komunikace s příbuzenstvem, které
po skonu své milované osoby různorodě ventiluje své emoce a též úřední
mašinérie plynoucí k vyřízení nutností a potřebných záležitostí po
zemřelém. S tím vším se musí Petra poprat a čelit tomu.
Krásný, i když bolestný ponor do hloubek lítostí zbědované
duše a zármutkem rozervaného srdce. Niterné zobrazení duchovní cesty vedoucí
k ozdravení bolavé osobnosti čelící těžkostem osudu ne vždy příznivě
nakloněnou karmou. Hledání a nalézání duchovních rozměrů lidského žití,
koexistence s přírodou těžce snoubící se se schopností začlenění se do mnohdy
nemilosrdné a zraňující lidské společnosti.
Snímek režírovala v rámci celovečerního hraného filmu
debutující dokumentaristka Veronika Lišková. S hereckých výkonů vyčnívají především
kromě úžasné Pavly Beretové již zmíněná Zuzana Kronerová a v roli dcery mladá
a začínající Julie Šoucová, což je pro zajímavost neteř Pavly Beretové a jedna
z představitelek filmové „Amerikánky“. Hmm, ta „Amerikánka“ se ke mně tak
nějak pořád vrací. A to je dobře.
