Prchavé okamžení

Nemluvila,

pohled její mě hebce konejšil,

pak se otočila zády,

na tetováním zkrášlené rameno

odrhnul jsem její kadeře,

můj pohled se opřel o nahou šíji,

do tváře jsem jí neviděl,

ale myslím, že se uculila,

pak tiše polkla.

Blanka Jelenová - Meraki

„Ahoooj, vydala jsem knihu Meraki, kukni“. Přesně tenhle vzkaz jsem našel ke konci loňského listopadu ve své emailové schránce. S Blankou jsme v kontaktu už roky. Někdy si píšeme častěji, jindy se odmlčíme třeba i na pár měsíců. Stále ale o sobě víme. Seznámili jsme se přes naše blogy v době, kdy mě ještě múzy líbaly, co to šlo a já jsem byl schopen napsat třeba i několik básní za den. Jó, to byly časy. Její tvorba se mi moc líbila již od začátku, a tak jsem neváhal s otázkou, co jí ke psaní veršů motivovalo a inspirovalo. Její odpověď mě doslova vyrazila dech, zároveň mi ale udělala obrovskou radost. „Když mě se ty tvé básničky tak líbily, že jsem to prostě chtěla zkusit taky a ono to nějak šlo,“ No nepotěšilo by vás to? Vždyť přece není nic krásnějšího, než když vaše umělecké snažení ponoukne k vlastní tvorbě někoho dalšího! Navíc Blančiny básničky mě vyloženě okouzlily svou lehkostí a přirozeností. Pravda, ona není intelektuálka z kavárny, ani zhýralá divoženka zmítající se na vlnách vlastních běsů, ale spíše zasloužilá mamina čtyř dětí poměrně rozlišného věku a ženština, manželka do nepohody a jak ona sama o sobě říká, nevyléčená romantička. O životě, o běsech, stesku, žalu, ale i o slasti a láskyplných radostech ví své. A přesně taková je i její tvorba. Je bezprostřední, nepředstíraná, nestrojená a v tom nejlepším slova smyslu prostá a vrozená. Píše zkrátka o svých pocitech a emocích, o lidech, které ztratila a po kterých se jí stýská, o své rodině a o radostech i strastech, které se svými blízkými prožívá. Její verše jednoduše voní lidskostí a člověčinou. Možná nejsou literárně nejkvětnatější a nejpreciznější, o to víc ale pohladí po duši a zahřejí u srdéčka. Jsou to taková objetí, maminčiny polibky, lístečky se vzkazy pro milované osoby, nebo pro ty, kteří je třeba jen náhodou kdesi zahlédnou a přečtou si je. Jednoduché, nic nepřebývá, zároveň ale nic nechybí.

 

Kniha má 173 stran a spousta z básní je doprovázena ilustracemi Blančiným synem. Inu, mamina od rodiny se vším všudy.

 

Vydáno přes bookla.cz. Nebudu sem cpát odkaz ke koupi, je snadno k nalezení, případně mi napište a já pošlu…odkaz ke koupi, ne tu knihu.